Zvířátka jsou u nás doma
Zvířátkům se v české literatuře líbí. Zabydlela se v ní už dávno, a to ve všech jejích žánrech, v knihách pro děti i dospělé. Jen si vzpomeňte na prozaické i básnické knížky českých spisovatelů, které jste četli nebo o nichž jste slyšeli. Trampoty mouchy na cestách Josefa Haise Týneckého, Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka, Dášeňku jeho bratra Karla, Lišku Bystroušku Těsnohlídkovu, Trampoty brouka Pytlíka, Kuře Napipi, Knížku Ferdy Mravence Ondřeje Sekory, zvířátka Nezvalova, Vančurova a další a další. Všemi těmi zvířátky bychom mohli naplnit celý les a jistě bych jich hodně zbylo i na jeho okolí s poli a loukami. I básničtí vrstevníci Jaroslava Hutky jsou ve zvířecím světě jako doma, Pavel Šrut objevil Hlemýždě Čilišneka i lelky ve skříni, Jan Vodňanský nás seznámil s gorilou, co dělá tousty na grilu, a ovšem i s grizzlym…
Mistrem nad mistry, který pronikl do světa zvířátek, byl básník, překladatel a esejista Emanuel Frynta. Jeho zvířátka známe z krásných písní Petra Skoumala. Frynta ve svých Písničkách bez muziky uvítal na světě hada, koně, žábu, plže, koťata, tygra, krtka, ježka, krávu, sýčka, velryby, hlemýždě, nosorožce, hrocha, osla, prase, velbloudy, červotoče, chobotnici, štěně, berana, vrabčáky, tchoře, kohouty, myš, lva, klokana, husu, slepici, holuba, lišku, lelky, mouchu, motýla, netopýry, jeleny, psa a ovšem též poda – zvíře vedle psa, kočky a koně člověku nejmilejší.
I Hutkovi nejbližší kolegové písničkáři zabydleli naše okolí spoustou zvířátek. Vzpomeňme na Jiřího Zycha z písničkářského sdružení Šafrán a na zvířátka, kterým díky jeho textům vdechl svým zpěvem nezapomenutelnou podobu Petr Lutka. Se zvířátky žili ovšem i mnozí písničkáři další, Hutkovi vzdálenější – je jich tolik, že z jejich skladeb uspořádal Zdeněk Vřešťál dokonce celá dvě alba s názvem Havěť všelijaká.
Na Hutkových zvířátkách je milé, s jakým elánem a radostí se mezi ně jejich autor pustil. Zvířátka v jeho písních žila již před čtyřiceti lety, vzpomeňme třeba jen na velrybu, co po moři plula… Jenže tentokrát vedla radost z psaní i zpívání Hutku téměř až k jakési veselé systematičnosti, k vytvoření písničkové zvířecí encyklopedie. Stojí za to srovnávat podoby zvířátek, jak poskakují a běhají českou literaturou posledních dvou staletí. Zvířátka Hutkova patří k těm nejpočetnějším a nejradostnějším. Děkujeme Ti za nové zvířecí kamarády, Jardo!