Odesílatel: Eva Polakovičová
Předmět: Pozdravy z Leidenu
Datum: 2. listopadu 2003, 13:56:26

Ahoj. Vase maily me vzdy velmi potesi. Ted mozna o to vic, ze jsem daleko od domova, v uprsenem Leidenu...Kdysi jsem Vam psala, ze studuju holandstinu v Brne, no a ted jsem na jeden rok v Nizozemi. Na baleni retezu jsem se chystala prijet, ale bohuzel to nejak nevyslo.Moc Vam drzim palce, protoze znam jen par lidi, kteri neopousti sve zasady, nazory, pravdu... Na Vas koncert se asi tento rok nedostanu, ale vzala jsem si sebou aspon Vase samopaly, tak je po dlouhych podzimnich vecerech posloucham. Mejte se moc hezky, vydrzte v odolavani nikotinu a napiste brzy zase nejaky pekny fejeton. Met vriendelijke groetjes, Eva


Odesílatel: Veronika Mistrová
Předmět: Hutkovo zneužití
Datum: 2. listopadu 2003, 12:27:30

Jaroslave, v pátek jsem se svým ruským kolegou dlouho diskutovala o tom, co to je občanská společnost a zda k ní mají blíž Češi nebo Rusové (vše inspirováno besedou s ruskými prófy-diplomaty o občanské společnosti, kt. rovnou řekli, že celkem není jasné, co to vlastně je a že Rusové něco podobného hned tak řešit nebudou). No a tu hup a Tvůj fejeton, hřející jazykového rochňala. A hlavně čin (teď myslím 7.6., nikoli zveřejněnou mučivou oběť), který jsem mu pod hlavičkou "občanský výkřik" s náležitým výkladem blanických rytířů hned přeposlala. Tož Ti za akci samotnou i milý text oba s Martinem děkujeme a zdravíme
K+K+E., V.M.+M.V.
P.S. další nezamýšlený účinek fejetonu:
Martin na Tebe zažárlil: je v anglickém Potterovi teprve na str. 450. Po přečtení Tvého fejetonu všeho nechal a vnořil se do Fénixova řádu.


Odesílatel: Karel Trinkewitz
Datum: 2. listopadu 2003, 11:16:47

Milej Jardo, dekuju Ti za fejeton. To me vzdy potesí. Jinak o Cesku ctu jen nedobré. Znepokojuje me nový sovinismus pred vstupem do Evropy. Jezdím do Prahy málo. Mel jsem být knizní premiére o kafkovské konferenci. Delal jsem pro ni pár ilustrací. Tehdy ve ctyriasedesátém to byla událost. Pro mne tehdy zacalo Prazské jaro. Dnes uz je to zapomenuto. Pomalu zacnu psát pameti. Je mi sedumdesát tri. UF... Zdravím Te. Meli jsme zde premiéru Kohouta s Tillemansem z Antverp. Prijeli i Ondra Kohout a Eva: tehdy jsme se vsichni v Antverpách sesli. Pamatujes? Zdravím Te. Vidím, ze TY jsi se nezmenil. AHOJKY. TRINKY


Odesílatel: Michal Hochman
Datum: 2. listopadu 2003, 9:05:28

Přeji krásný a příjemný den!
Škoda že nejsme v Americe, šel by jste sedět za nevyžádané E-mail!
Musíte být hodně zoufalec hudebník, když musíte posílat e-mail aby si vás někdo všiml. Nebo jste se ještě nesmířil s tím, že skončili pitky na Hradě?
S pozdravem MICHAL HOCHMAN


Odesílatel:Jiří šedivý
Předmět: Dík
Datum: 2. listopadu 2003, 11:26:17

Ahoj Jardo, dík za zprávu. Ohledně toho závěrečného upozornění - ne abys mě vyškrtl z databáze, já rád dostávám poštu.
Jen se chci zeptat, jak jsi připojený, jestli platíš za linku jako za hovory, nebo máš paušál. Kdybych ti poslal nějaký obrázek, abys nenadával, že to je drahý. Já můžu přijímat cokoli, mám paušál přes mobil.
A - ač jsem internetový začátečník, začínám pracovat na své www stránce, mělo by tam být dost legrace a pár vlastnoručně naprogramovaných věciček, např.databáze kytarových akordů s přehrávačem atd . Až bude hotová a naistalovaná, pošlu pozvánku, určitě se budeš chtít zasmát.
Tak se měj, přeju hezký den, ahoj.
Jirka "Rubik" Šedivý.


Odesílatel: Hana Ševčíková
Předmět: Listopadové poděkování
Datum: 2. listopadu 2003, 7:20:40

Milý pane Hutko!
Moc a moc Vám gratuluji k NEKOUŘENÍ a tiše Vám závidím Vaši pevnou vůli. Taky se s manželem navzájem strašíme, ale též ubezpečujeme tím, že budeme muset přestat kouřit, protože omezení jak sám asi víte, je nespolehlivé. Někdy se zadaří, když se pohybujete mezi nekuřáky, ale pak většinou vše velmi brzy doženete. Už jsem se sama pokoušela několikrát přestat, vždycky to bylo spojeno s nemocnicí, ale jakmile jsem byla zdánlivě fit, vše začalo znova. Nějak jsem nikdy nedokázala dlouho odolávat lákání manžela na nový druh cigaret či vydržet stresové situace v zaměstnání. Moje kolegyňky ač nekuřačky, vždycky tvrdily,že šéfka jako kuřačka je nepříjemná, ale jako nekuřačka nesnesitelná. Asi na tom bylo něco pravdy, protože jsem byla ve svých odvykacích dobách velmi protivná. Ovšem dnes, kdy jsem já i můj manžel v důchodu - nás asi zachrání od sebezkázy jen přestat dobrovolně kouřit anebo kouřit jen svátečně, tak jednu či dvě cigaretky denně, protože náhlá změna a nedostatek nikotinu u dlouhodobých kuřáků, prý může znamenat konec. U Vás zřejmě tento nebezpečný výpadek nikotinu nehrozí, protože vesměs hrajete a vystupujete v prostředí, kde se běžně kouří a tudíž i Vaše tělíčko stále je doplňováno oním nikotinem, kterého vy sám se dokážete zříci. Aby se Vaše tělo naprosto očistilo od těchto zhoubných látek, musíte vydržet sedm let. Obdivuji Vás, že jste překonal už dva nebezpečné termíny a pevně věřím, že i já a můj muž se do konce roku naučíme ovládat svou vůli natolik, aby se nám kouření stalo požitkem a nikoliv nutností.
Těším se na Váš koncert v Bluesbaru na Mozartově ulici, kde jsem sice ještě osobně nebyla, ale znám prostředí z vyprávění syna i přátel. Synovi jsem přeposlala Váš mejl a manželovi jsem sdělila, že mám pro něj překvapení, které snad bude akceptovat. Selžou-li všechny možnosti, možná nalákám alespoň na chvilku jednoho kamaráda a jeho přítelkyni, abych měla alespoň nádhernou fotodokumentaci z Vašeho olomouckého pobytu v letošním roce. Ale i po selhání všech příprav se objevím třeba jen na chvilku, abych Vás pozdravila.
Dne 5. října, když měla svátek Vaše dcera Eliška, jsem měla sto chutí poslat Vám mejl o tom, jak se mi líbil Váš fejeton Eliška. Ale protože jsem zrozena na Vahách, tak jsem tak dlouho váhala, až už to nebylo aktuální, ale každopádně jsem myslela velmi na Vaší Elišku, protože až několik dnů poté jsem si teprve vybavila i další Elišku, která Vás možná i učila anebo ne, ale je to učitelka, která učila mého syna a byla přítomna i na Vašem básnickém večeru v Olomouci při zahájení festivalu poezie v květnu. Patří mezi Vaše "fanynky", ač v rodném listě má uveden rok 1927 a jmenuje se Blažejová. Zajímá se o literární osobnosti Olomouce a okolí. A tak jako já vlastní všechno, Vaše knihy, nahrávky, desky i CD. Upřímně jsem byla překvapena její přítomností v Galerii U mloka, ale ona zas byla překvapena tím, že jsem tam byla já, protože jsem skoro čtyři měsíce předtím byla téměř "nezvěstná", tedy nikam jsem nechodila. Tož tak.
Přeji Vám krásné dny měsíce listopadu a těším se na setkání s Vámi. Srdečně zdraví Hana Ševčíková


Odesílatel: Jaroslav Achab Haidler
Datum: 2. listopadu 2003, 15:41:48

Mam te moc rad, ty decko jedno nadherny...
Jen tak dal... skoro bych e po tobe mel vopicit.
Vim jak zijes a jeste je to literatura...
Tak zas nekdy na videnou (anebo aspon na ctenou), hlavne ne na schovavanou :-))
-acb-


Odesílatel: Jan Kasal
Datum: 3. listopadu 2003, 8:06:28

Váš Kouř se moc líbil. Dal mi možnost zavzpomínat na mé nekuřácké začátky. A byť je to více než patnáct let , stále jsou dost živé. S odstupem musím říci, že se cítím mnohem svobodněji, nemusím se starat o to zda-li mám cigarety , sirky, zda-li se tam kde jsem může kouřit , jak dlouho už jsem nekouřil a mám -li tedy objektivní nárok si zapálit. Držte se ,stojí to za to. To Vám přeje a srdečně zdraví Jan Kasal


Odesílatel: Vítek Benes
Předmět: Obětní kouř
Datum: 3. listopadu 2003, 0:00:39

Vážený pane Hutka,
blahopřeji Vám k Vašemu obětnímu čoudu a všem zdárně překonaným horkým chvilkám bez něj. Byl jsem tak naivní, že jsem nějakou chvíli věřil tomu, že nebude co obalovat. Ale on se to třeba ten náš pan prezident ani nedozvěděl, že by ty řetězy mohli být přetaveny - třeba v jeho schválenou bustu (dodávám ošklivě s jízlivostí). Pak jsem zase byl naivně překvapený jak málo nás ty řetězy obalovalo. No ale, reakce některých mých známých mě mohly předem varovat. Ale jsem zvyklý, že o třeba jaderné energii, trestu smrti a mnoha dalších věcech se nepřemýšlí. Jsou to danosti. Když se pak začne debatovat, najednou je hodně takových, kteří zapochybují a začnou přemýšlet. Další se zatvrdí, protože zpochybňování daností a "jistot" by narušilo jejich integritu, která je poskládáná z různých takových zvnějšku dodaných pravd. Pravd, o kterých se nede- batovalo a nerado se připouští, že už nyní debatoval lze a spíš kouká se, jak by se to zaonačilo, aby se zase nedebatovalo a pokud možno vypadalo to, že se debatuje.
Mimochodem jsem náhodou nenáhodně zahlédl v televizi předávání státních vyznamenání 28. října a fascinovaně jsem koukal a koukal, dokud medaile nedošly. Až snad na dvě vyjímky byly všichni omedailovaní menší naž pan prezident - ale to mohlo být úhlem záběru, že? (Ať už byl náhodný, nařízený nebo patolízalsky zvolený nebo slušný a korektní). Při vší úctě k omedailovaným nemálo jich působilo senilním dojmem. Snad to bylo jen tím, že se sešlo velké množství opomíjených čekatelů, kteří by se nemuseli dočkat osobního převzetí. No snad tenhle postřeh nic neznamená o ničem nevypovídá.
Hodně štěstí při nečoudění a žádné strachy Bohu je úplně fuk jestli kouříme nebo ne. Ten nemá úplně jiné starosti. To ovšem Jemužel neřeší bezezbytku, co to dělá s námi a s našimi starostmi.
Pěkný listů pad
Vítek Beneš
PS: to že na mnohé působí pozitiva nevkusně je neoddiskutovatelné, nezbývá než se smířit s jejich opovržením nebo jim tajit některé skutečnosti


Odesílatel: Jaroslav Furman
Datum: 3. listopadu 2003, 0:55:16

Děkuji za program i "Kouř".Protože jsem podobně a naráz skončil s kouřením po 38 létech hulení ,vím o čem to je. Cecinu znám důvěrně ,rovněž i zátoku
Baratti s veřejnou pláží a piniovým hájem ,táhnoucí se skoro až k Piombinu.
Hodně úspěchů a hlavně nějaké dobré hudební nápady přeje J. Furman.


Odesílatel: Jan Melichar
Datum: 3. listopadu 2003, 7:15:42

Dobry den, prave jsem si pri ranni kave a jointu precetl Vas clanek na Britskych listech, tesi me, ze uz to konecne zacina i lidem jako jste Vy snad dochazet:) Nemyslim Vas osobne, ale celou tu Vasi zbojnickou partu v cele s radoby svatym Vaclavem:)))
-----
"My jsme ale strašní idioti," řekl najednou Vašek, když jsme si zasedli v Balbínce k pivu, "my jsme ho neměli fotit, ale oslovit. On tam přece čekal na nás," plácal se Vašek do čela.
"Myslíš, že blaničtí rytíři jsou černí?" zeptal jsem se zamyšleně.
"Vždyť jsi ho viděl! A my blbci místo abychom s ním promluvili, tak si ho chceme vyfotit! My jsme tak strašní volové, zpitomělí tímto světem! Toho už nenajdem," a napil se piva.
-----
Husta je fakt Vase podvedomma rasisticka odpoved vychazejici ciste z Vaseho fixovaneho krestanskeho pohledu na svet:)))) Tak jak to vetsinou byva - informatik to pochopil lip nez zaryty krestan, ten se zmuze tak akorat na opakovani americkych pravd o nekoureni, z meho pohledu na masturbaci vlastniho ega misto skutecneho sexu...
Skoda, ze prave ta vase Havlova parta byli ti, jenz urcovali smer a hlavne radi davali priklady po roce 1989, kdyby pochopeni veci prevazilo nad sobeckymi egy intelektualu a deti, kterym pred padesati lety sebrali hracky, mozna jsme byli dnes jinde:-(
Preji prijemne dny Jan Melichar


Odesílatel: Lukas Novak
Datum: 3. listopadu 2003, 2:34:00

Vazeny pane Hutko,
Vas posledni fejeton me primel k tomu, abych Vam napsal, jak moc si Vas vazim. Drzim vam palce.
S uprimnym pozdravem, Lukas Novak, student filosofie


Odesílatel: Austrian Cultural Forum
Datum: 3. listopadu 2003, 10:29:53

Vazeny a mily pane Hutko,
nejen ze me Vase posta neobtezuje, ale dokonce se na ni vzdy velmi tesim! Tedy - hlavne na Vasi prilohu! Preju Vam pevne zdravi a dobrou mysl a Vasi kytare brzke uzdraveni (vlastne - mozna uz je davno zdrava... ja ten text vzdy jen rychle preletnu, pak vytisknu a teprve ve vlaku, v klidu, peclive prectu kazde slovo). eva kacerova Mukarov


Odesílatel: Martina Beránková
Datum: 3. listopadu 2003, 9:20:38

Vážený a milý pane Hutko!
Dovolte jedinou poznámku: Vydržte! Myslím tím i to nekuřáctví! Držím palce a obdivuju! Martina


Odesílatel: Vohralíková Jana
Datum: 3. listopadu 2003, 8:06:25

Dobre rano,
Dekuji za další pekne probuzeni - fejeton je krasny opravdu, stejne jako ty předtím s cigaretami. A vite co si myslim, ze ani kytara ani cernoch nebyly spatna znameni ani osud ci co. Je potreba se snazit věci menit i když by jeden nejradeji utek, jak ho to drti. A dokud se najdou lide, co se o to budou i když neuspesne snazit není to s tim ceskym narodem ještě tak zle. Je prima, ze to delate, s cigaretami ci bez. Rada bych poslala Vas fejeton svým kamarádům, doufam, ze Vam to nebude vadit. Prima den i novy tyden, Jana Vohralikova


21:16 Odesílatel: maglia
Datum: 3. listopadu 2003, 9:32:12

Vážení,
vyrušuji informací od pana Hutky, kouř doplňuji obrazovou připomínkou balení řetězů a nadějným pohledem na staršího tatínka z 8.6.2003. Přeji příjemný týden - Petr Maglia


Odesílatel: Robert Stepanek
Předmět: ani snad nic
Datum: 3. listopadu 2003, 19:22:32

Dobrý den,
já se tak nějak Vámi uklidňuju. Je to dobrý. Akorát jsem Hladíkovi slíbil webovky a pro nával práce jsem se na něj vykašlal (asi si to pamatujete, tehdy v Balbínce). Ach jo. Klidně kuřte. Stejně si tím nekouřením akorát prdlačky (švagrová) dokážete!
Já jsem zase zkoušel 3 měsíce nepít. Nojo, nepil jsem, ale ty tři měsíce za nic nestály. A taky jsem všechno dělal, jako kdybych pil. Bojím se, že to od určitého věku nemá cenu. Když člověk nejede po svém, tak je po něm...
No nic. Mějte se hezky a pozdravujte Hladíka. Ozvu se mu.
V úctě Robert Štěpánek


Odesílatel: Petr Vancura
Datum: 3. listopadu 2003, 21:06:46

Milý pane Huťka,
přečetl jsem si Kouř, hezky se to čte, myslím proto, že je to jednak opravdové, a jednak ne hloupé. Tak jsem rád, že píšete, a rád že mi to posíláte.
I tentokrát Vám pošlu poznámku: Že síla k činům vzniká schopností oběti je moc hezký postřeh. Ale musí se k tomu dodat, že ne všechny činy mají smysl, a činy, které by jednou mohly porazit komunisty, tedy dnes už post-komunisty, budou muset být setsakramentsky dobře připravené. Ne jako když jsme si v roce 1990 mysleli, že svoboda a demokracie už jsou tu, anebo když si teď Američani mysleli, že když porazí Saddáma vojensky, tak všechno dobře dopadne. Kdepak, Rusové ty svoje strategie promýšlejí a po celém světě rozšiřují po desetiletí, a porazit se to svinstvo může podařit jen se stejně důkladnou přípravou. A nikdo nám teď moc nepomůže.
Byl jsem teď ve Washingtonu, tam se přemýšlí, co budou muset udělat, až Severní Korea vyrobí svých deset až třináct atomových bomb a začne je chtít prodávat Al Kajdě. Střední Evropa v prdeli, Blízký Východ v prdeli, Jižní Amerika v prdeli, a Američani si lámou hlavu, jak se vypořádat s tím šílencem v Pchjongjangu. Lámou si hlavu pozdě, ale nikdo jiný na světě si toho myslím ani nevšímá. Jen tak cvičně: co byste jim doporučil? Clinton to v roce 1994 chtěl vyřešit dohodou, podle které Severní Korea dostávala víc mezinárodní pomoci na jednoho obyvatele než kterákoli jiná země na světě - taková může být síla jaderného vydírání. Za to slíbili, že zastaví jaderný program, a Clinton a Madlou Albrightovou na to s klidem skočili -- nezastavili samozřejmě nic. Bush by se taky nejradši rozhodnutí vyhnul, už se vyhnul vybombardování Jong-bjonu, ale chvíle pravdy se asi blíží. Hezky zdravím, Petr Vančura.


Odesílatel: Bohuslav Lojkasek
Datum: 4. listopadu 2003, 9:26:07

Již jsem dávno jinde sdělil, že odesílatel je orwellovské prase ---
pouze po letech jsem si onehda test kvůli ověření zopokoval. Stav trvá: dnešní adresát je stále orwellovské prase.


Odesílatel: Magdalena Doleželová
Datum: 4. listopadu 2003, 14:37:51

Vážený pane Hutko,
gratuluji k Vašemu Vítěznému tažení proti vdechování kouře (VTPVK); také jsem absolvovala - je to zážitek. Díky i za pěkné povídání. Myslím, že to vystihuje současnou "blbou náladu". Mám však nepatrný komentář: 1. Češi jdou do likvidace už cca od té Velké mlaty na Bílendě. (překlad pro
Pražáky: bitva na Bílé Hoře) Tam přeci začalo to úspěšné zpracovávání pružné České a Moravské páteře. Krátkodobá intermezza tomu moc nepomohla. 2. Otázka "Kde domov můj" je možná operetní, možná blbá, ale zcela jistě však na místě, i když pouze řečnicky, protože tazatel se táže sám sebe a odpověď zná. (Přeci na dosah ruky, že ?!) 3. Myslím, že Češi tady nejsou na návštěvě, ale v duchu tradice spíš na nucených pracích (i když teď už asi ani to ne). Ale hlavně jsou tady z blbosti, pivního sentimentu a zbabělosti (často obalené do hávu zodpovědnosti vůči blízkým). Přeji příjemný den, měsíc, rok… a tak stále, až do důchodu, kterého se však (možná naštěstí) asi nedožijeme.
S pozdravem Magdalena Doleželová


Odesílatel: Jaroslav Svatoň
Datum: 3. listopadu 2003, 17:10:25

Srdečně Vás zdravím pane Hutka.
Děkuji Vám za zaslání fejetonu ,,KOUŘ".Škoda,že akce Balení řetězu dopadla jak dopadla ale ono to u nás asi už lepší nebude,Bohu žel.Píšete také o Vaší ,,oběti" přestat kouřit.Mě se to povedlo před devíti roky ku podivu ze dne na den,ale nebyl to také první pokus.Pocity ,které popisujete se mi přesně vybavují,také se mi zdálo,že bez té trubičky v puse se nedá nic dělat ani normálně žít,ale podařilo se mi to.Když jsem bez cigára zvládl i nějaké ty akce s alkoholem a nakonec i úmrtí mámy věděl jsem,že to už zvládnu.Říká se ,že odnaučený kuřák je horší jak nekuřák,to já teda nejsem,je to každého volba ale po těch devíti letech co nekouřím to řadím mezi nelepší věci co jsem dokázal a jsem opravdu rád,že se mi to povedlo.Vždyť je krásné když člověk nemusí být ničeho a ničím otrokem.Tak se mějte moc hezky a hlavně VYDRŽET!!!Srdečně Vás zdraví Jarda Svatoň


Odesílatel: Bohdan Vanek
Datum: 3. listopadu 2003, 13:58:04

Je velke umeni vyjadrit mnoho myslenek malo slovy - a presto jasne.
Mozna jeste vetsi umeni je prekonat sebe a vydrzet.
Je snadne se branit tomu, co clovek vidi, ale jen tezko se muze branit tomu, co slysi a citi.
Vas posledni fejeton me potesil vic nez jine.
Krasne dny, Bohdan Vanek.


Odesílatel: Jiri Hromada
Datum: 3. listopadu 2003, 1:04:57

Ahoj.
Tak me tak napadlo, ze dym z bramborovy nate neni jen skvelej Vlaciluv film a satisfakce Hrusinskyho v navratu pote, co dlouho nesmel, ale ze tudy vede i tvoje cesta k tomu, jak nezapomenout na Boha a pritom si zakourit... Ostnata lipa kolem Vaclava je konec koncu taky zdymnitelna... trpelivosti...
Jirka Hromada


Odesílatel: Ondřej Kučerák
Datum: 2. listopadu 2003, 22:14:55

Dobry den, chtel bych Vam jen rici, ze na me nepusobi ani trapne ani prehnane pozitivisticky zvitezit nad cimkoli, co cloveka ovlada. Ja sam jsem byl jen maly kousek od propasti gamblerstvi a dekuji Bohu za to, ze jsem do ni nespadnul. A protoze jsem nikdy nekouril (ne ze bych to nezkusil, i slukovat me naucili, ale pak jsem si rekl ze mi to nic nedava, zadnou slast jsem u toho nezazil), tak si nedovolim to jakymkoli zpusobem porovnavat s gamblerstvim.
S pranim mnoha uspechu Ondrej Kucerak


Odesílatel: JUDr. Petr Kužvart
Datum: 2. listopadu 2003, 20:01:16

Vazeny a mily pane Hutko,
nas rozhodne z mailing-listu nevyskrtavejte. Prijdeme se na Vas zase radi podivat.
Vzpomel jsem si na Vas, kdyz jsem odvezl nas dvacetilety kotoucovy magnetofon do opravy a pribalil je¨dnu spulku Vasich pisni ze 70. let. Rikal jsem si, ze opravar uz mozna ani zadne pasky nema, tak aby mel na cem pristroj prozkouset. Kdyz jsem si pro aparat prisel, tak byl moc spokojeny a vysekl Vam na dalku poklonu. Rika, ze stare pasky ma, ale tohle ze bylo neco lepsiho... .
Dnes jsem slysel par pisnicek bratra Karla Kryla. Co tomu rikate? Jak se Vam to jevi? Mne zaujalo, ze se snazi reagovat na dnesni socialni realitu naseho prozlukleho ceskeho realneho kapitalismu.
S modrou oblohou P.K..


Odesílatel: Jan Stefanovic
Datum: 5. listopadu 2003, 4:01:08

aj mna si velmi prekvapil svojim "stop smoking" ale nechcel som nic mention... I stopped smoking 10 year ago - cold turkey! hehehe
Kazdy rozprava o tom, co mu najviac chyba, ked prestane fajcit. Vies co najviac chyba mne? Najviac mi na tom chyba to pasovanie Mallboriek z US... V statoch maju cigarety ovela lacnejsie ako tu v Canada; a okrem toho tu nemaju Mallboro. A pretoze moja pani a ja sme obaja fajcili Mallboro, raz za mesiac sme podnikali vypravu za hranice. Vancouver je od hranic len pol hodinu autom. Nakupili sme 4 kartony Mallboriek, schovali sme to do roznych dutin auta a huraaaaaa spat domov.
Najmenej 5 krat si nas uradnik pri okienku vybral na dokladnejsiu prehliadku, nikdy nam vsak cigarety nenasli, ani ked nam trosku prevetrali auto. Ale to vzruso, to bolo nieco uzastne... to mi chyba. Pozorovat dvoch nekompromisnych hranicnych uradnikov hrabucich sa v spinavych ponozkach v kufri auta a vediet, ze staci, aby sa zohli pod volant a zhabu mi auto, to bol pocit za milion! hehehe
Prestal som fajcit a odvtedy je zivot trosku nuda...
Krasny den prajem, Jardo!
tak ti drzim palce
take care!
Jan Stefanovic


Odesílatel: Václav Dědeček
Datum: 4. listopadu 2003, 20:42:00

Ahoj Jardo,
moc dík za článek a gratuluji k započatí Tvrdé zkoušky i já už více než 3 roky nekouřím ,ale stále jsou dny kdy s tímto zlozvykem musím bojovat i když s pokračujícím časem je to stále lehčí a lehčí . Proto ti přeji úplného vítězství nad tímto zlozvykem . S přáním všeho dobrého Vašek Dědeček. P.S. Ještě dva obrázky - ten sprostý je z puritánské části USA ( Helloween) no a ten druhý naše Policie.


Odesílatel: Roman Prokopec
Datum: 5. listopadu 2003, 8:39:48

Nevím jak Vás oslovovat - úvody "vážený" či "ctěný" mi připadají jako housky padající z pásu v pekárně . Snad slovem milý nic nezkazím - takže

Milý Jaroslave,
chci reagovat na fejeton KOUŘ - na jeho posledních pár řádků o doutnajícím listí v puse . Přeci , že někdo přestane kouřit , se nestává normálním ! Naopak musím oponovat, že po X letech hulení s tím seknout a vydržet ty stavy absťáků - to je hrdinství.
Je fakt , psát o tom , jak jsem přestal kouřit , nikoho asi nebude zajímat, ale dovolte mi ještě jednou oponovat - tentokrát Sváťovi Karáskovi : mě cigára málem zabila , felčaři mi prokázali , že mozkovou mrtvici , kterou jsem absolvoval ( taky nudný téma pro toho, kdo neležel na JIP s živými-mrtvými sousedy ) , mi s 90% způsobilo kouření.
Takže pro mě je výsledek toho všeho, že nekouřím a začal jsem věřit v něco , co by asi mohl být i Bůh ... kdo ví , těch myšlenek tam člověku proběhne šílený kvantum.
I když s Karáskovou odpovědí nemůžu souhlasit , zní kouzelně.

Držím palce a přeju hodně fejetonů s čistým popelníkem - není se zač stydět.
Roman Prokopec z HK


Odesílatel: NOVÁČKOVÁ Ivana, Ing.
Datum: 5. listopadu 2003, 12:43:52

Milý pane Hutko, moc Vám blahopřeju. Vezmu si z Vás příklad, když dovolíte.
Já sice nekouřím, ale jsem líná, a tudíž dost často naštvaná, že neudělám všechno, co bych mohla a o čem si myslím, že by to bylo dobré, to dílo.
Moc Vám držím palce. Ivana Nováčková

 
Tak to já vám držím palce také. Ono to jediné trauma je, aby člověk ten svůj čas prožil nějak smysluplně, alespoň tam, kam je schopen to dotlačit. O moc více se s tím asi udělat nedá nebo neumíme - alespoň ta vteřina spokojenosti. A teď by to šlo - tak v jakém odvádění pozornosti je problém? Radost kazí ta dočasnost... ale nemusila by tolik, že? Zdravím - Jaroslav Hutka

Odesílatel: NOVÁČKOVÁ Ivana, Ing.
Datum: 6. listopadu 2003, 11:17:32

Milý pane Hutko,
děkuji Vám za reakci. Musím se přiznat, že jsem teď v pracovní době a zneužívám služební počítač, což bych neměla. Ale kratičká přestávečka snad vadit nebude. A když vezmu navíc v úvahu těch více jak padesát pracovních hodin od počátku roku, které jsem státu věnovala zadarmo ze svého volna, tak to risknu a odpovím Vám obšírněji a hned. Jde o to demonstrování formou pracováním na sobě samém/samé. Moc se mi to líbí a přemýšlela jsem o tom, že by to bylo nádherný (dovolím si přejít do hovorové češtiny/moravštiny), kdyby vůbec lidi místo těch agresivních neasertivních a spoustu nevinných a nezúčastněných lidí otravujících stávek se ujalo demonstrování jakéhokoli smysluplného požadavku tím Vaším ušlechtilým způsobem, kulturně a slušně (kulturní revoluce! cha!). Nebylo by to hezké? Představte si to, teda já si to moc představit nedovedu, ale trochu ano: dost významná skupina lidí, určitě slušných a ne hloupých lidí by dávalo najevo nespokojenost s bolševismem a hulvátstvím v naší zemi tím, že by se zušlechťovala. Jak by se to prokazovalo, to nevím, ale vzhledem k tomu, že by se jednalo o slušný lidi, tak by stačilo snad jenom prohlášení podobné tomu Vašemu (já bych si zakázala také sledování všech možných Událostí, Zpráv a jiného smogu z hlediska duševního zdraví). Možná by to byla taková síla, že bychom se nestačili divit, kolika lidem u nás stojí za to odepřít si nějaké to potěšeníčko pro dobrou věc nebo pro odstranění špatné věci. Děkuji, jestli jste to dočetl až sem a přeju Vám hodně úspěchů (pokud se už neopakuji, protože toto přání dávám více lidem, kterých si vážím, tak to shrnuji takto: přeji vám systémově komplexní a integrovaně optimální štěstí). Ivana Nováčková


Odesílatel: Holik Jan
Datum: 6. listopadu 2003, 10:19:54

Vážený pane Hutka!
Díky za hezký fejeton, oni Češi ty řetězy asi ke svému životu potřebují, tak si z toho zas tak moc nedělejte :-)))
Chci Vás podpořit v rozhodnutí nekouřit, tedy jestli to správně chápu: přestal jste kouřit? Chce to přestat ze dne na den, mně se již daří nekouřit více jak 7 let a je to dobrý pocit, Vám řeknu...Ono také při ceně 1 krabičky. Takže raděj než za cigarety utrácím např. za Vaše CD :-)) Již si říkám asi tak 2 roky, že si Vaši CD řadu zkompletuji a stále se k tomu nemohu dostat. Mezi tím jich zase bylo spoustu Vámi vypáleno :-)) a vlak mi ujíždí čím dál tím více :-)))
Mějte se moc fajn, vzpomínám na Váš koncert v Salmovské kavárně, kde jste hovořil o obrozencích a rádobyvlastencích. Vždy si Vaše názory na podobné vlastenčení vybavím, když vidím a slyším, co se najednou u nás objevilo "národobijců" před vstupem do EU, kteří si na svých rádobyzásadových postojích dělají docentůry.
Ale sranda musí bejt a někdy se tomu člověk i zasměje :-)
S pozdravem Jan Holík Praha 10


Odesílatel: Zdenek Bakstein
27. října 2003, 9:43:07

Dobrý den přeji,
minulý čtvrtek jsem svým focením nezřízeně rušil koncert v trafice ve Slavíkově ulici. Alespoň dodatečně se tedy omlouvám (ptal jsem se před koncertem pana domácího a ten říkal, že focení nevadí - možná ale netušil, jaký rachot můj foťák produkuje).
Pokud máte zájem, pak tady je k vidění, co jsem vytvořil (dvě čtyřicítky lampičky nejsou zrovna ideální osvětlení pro fotografa). Hodila-li by se Vám některá z fotek do galerie na Vašich stránkách, obslužte se bez říkání. Na papír jsem zatím nic nedělal; to až časem, až fotky trochu "uzrají" :-)
A děkuji za příjemný večer! Zdenek Bakštein

Též přeji dobrý den,
tak jsem asi hodinu uvízl na vašich stránkách, tak se budu muset ještě vrátit, jsou zajímavé, moc pěkné. Ty moje fotky se mi zdají také pěkné, je v nich nálada, prostě to umíte. Stáhnul jsem si je a uvidím, jestli "webmástr" je vezme, mám s ním někdy boj, ale až je budete mít v nějakém na bajty v tlustějším vydání nebo na papíře, velmi bych o ně stál, pěkných fotek je vždy málo. Jiak se musím přiznat, že jsem byl tak překvapen, že se dostavil "plný sál", že jsem vaše focení ani neregistroval. Asi jste to zrovna nemačkal v momentech, kdy by to iritovalo a nebo vyložěně rušilo. Tak Vás zdravím - Jaroslav Hutka

Odesílatel: Zdenek Bakstein
Datum: 7. listopadu 2003, 19:46:54

Dobrý den,
děkuji za povzbudivou odpověď, návštěvu mých stránek, přidání do posílacího seznamu a za fejeton. Navázal jsem jím na četbu sbírky Podzim je tady, kterou jsem v posledních dnech konzumoval při půlhodinových přejezdech autobusem do práce a zpět. Tedy ne celou - poezie chce víc klidu.
Je zvláštní vidět (tedy spíše číst), jak málo se s dobou měníte. Už v šedesátých letech (Poetické povídky) jste věděl, jak se věci mají, a přesto to s námi Čechy (a nemyslím tím jen národnost) znovu a znovu zkoušíte. Možná v devadesátém roce, když to vypadalo, že skutečně přijde Změna, by se druhý den ráno objevil párek chlapíků s nářadím a multikárou a řetěz - ještě zabalený do červené látky - by demontovali, naložili a odvezli. Ta doba ale byla příliš krátká, my jsme se vyčerpali snad už na celý život cinkáním klíčů a povykováním Jakeše do koše a STB, STB, obejdem se bez tebe a vrátili jsme se ke všedním starostem. Konec konců, já se ani nedivím. Ať občané volí jak chtějí, nahoře se stejně ocitne zase ten samý typ lidí - bez ohledu na politické zaměření a stranickou příslušnost. Metodika zůstala stejná, se změnou módy se obměnil jen obsah šatníku, ze kterého ohlupovači davu vybírají slova. A dav má svůj chléb a hry a konzum, brblá, ale nakonec jde zase pokorně hodit do urny jednotnou kandidátku Národní fronty. Menšina ví, jaký kus se tu hraje, leč má pocit, že je odstrčená a že stejně nemá smysl zkoušet měnit scénář. Slušností a pravdou se těžko bojuje proti bezohlednosti, aroganci a lži podpořenými zákony. A tak nám zbývají pohádky, dnes pro změnu v podobě Rambů pobíjejících ve jménu Svobody davy rudých (i se sovětskými komisaři), barbarů Conanů porcujících hadí démony (bez ohledu na zlá kouzla), Frodů vrhajících Prsten do puklin Orodruiny... Odkládám knížku či opouštím kino s příjemým pocitem, že Zlo je potrestáno a (přinejmenším do dalšího dílu) mrtvo. Z omylu mě vyvedou první zprávy v televizi, které náhodou zaslechnu z vedlejší místnosti. I po letech zkušeností to vyvolá nekonečný úžas následovaný záchvatem bezmocného vzteku. A nedělám si iluze, že rozpoznám blanického černocha dřív, než při vytahování snímku z ustalovače.
Hmmm... teď mi tu chybí nějaký ten oslí můstek, abych přešel ke kouření. Víte, já nikdy nevím, jestli správně čtu "víceúrovňová" díla. Ať už jsou to texty nebo různé artefakty. Tuhle nejistotu ve mně zaseli řečníci na vernisážích - mluví vždy bohatými a složitými slovy a já si připadám jako hlupec, protože před sebou vidím třebas jen neladnou hromadu starých krámů a pocity, které ve mně vyvolává, jsou daleké tomu, co je mi předestíráno řečníkem. A naopak. Vyprávím kamarádovi, co všechno vidím na jeho fotce, a on na mne kouká s ústy dokořán. A tahle nejistota je ve mně i při čtení vašich fejetonů. Jistě, v prvním plánu se něco děje, ale přechody v ději sledují spíše druhý plán, ten pod povrchem - a teď plav jak umíš! A tak plavu a není plavčíka, abych mohl při nádechu po očku odhadovat v jeho rysech, zda plavu správným směrem. Nojo, moje chyba. Chce to častěji trénovat. A teď to kouření. Přestat kouřit je u nás rodinná tradice. Když zdražili Sparty z osmi na deset, táta prohlásil, že těm kurvám bolševickejm prachy do chřtánu cpát nebude a zamáčkl poslední cigaretu z poslední krabičky z posledního kartonu, co měl na skříni. Já jsem však dítě éry Novotného a odpor k bolševikovi (ne k socialismu, protože ten - jako mnoho jiných pohádek - mi sám o sobě odporný nepřipadal; jen jsem měl pocit, že se ta pohádka nějak zvrtla) byl tak záležitostí výchovy a zkušenosti získané bez možnosti srovnání s něčím jiným. A tak jsem kouřil ještě pár let a přestal jsem až když se mi po každé cigaretě dělalo zle. Je to už dvacet let, ale ještě pořád jsou chvíle, kdy vidím před sebou dlouhý slabý pramínek kouře, plazící se po přístrojové desce starého auta vzhůru na přední sklo. Tam se rozvíjí do šířky a zamlžuje tříšť dešťových kapek zrudlých výstražným světlem železničního přejezdu a jako řídká mlha mizí pootevřenou větračkou, ze které mi kape voda na levé koleno...
Tož tak. Půjdu dělat něco rozumného, už jsem vás zdržel dost. A ty fotky ve větším rozlišení vám vypálím na cédéčko a někdy přinesu na nějaký koncert. Jen to může nějakou dobu trvat...
Mějte se dobře Zdenek Bakštein


Odesílatel: Roman Weber-Pachola
Datum: 9. listopadu 2003, 15:13:46

Budte pozdraven pane Hutko!
Raduji se s kazdym kdo prestal kourit, i ja byl silnym kurakem a vim, co to obnasi. V centralnim nervovem systemu pry mame katecholamin (konktertne dopamin), ktery si v krizove situaci, i po delsi dobe, dokaze vybavit, co nas kdy uklidnilo a muze nas znovu navest tam, kde uz jsme jednou byli - taktze bacha, chemie je svinstvo..
Premyslel jsem pri poslechu dobre hudby o tom, co je to vlast a k tomuto jsem se dopsal:
Nedavno se mi dostalo do rukou CD Konstantina Weckera „Konsantin Wecker.“ A hned jeho uvodni pisnicka Vaterland http://www.wecker.de/lieder.html, hleda odpoved na smysl „vlasti“ ve 21. stoleti.
Vaterland je v nemcine stredniho rodu a znamena v prekladu vlast, presneji asi otcinu a ma spise geograficky charakter. Nemcina pouziva jeste pojem Heimat, ktery je zenskeho rodu a muzeme jej prelozit jako vlast, ci domov.
Co to je ta otcina (Vaterland)? - pojem uzity i v nemecke hymne: Einigkeit und Recht und Freiheit für das deutsche Vaterland! A kde hledat jeji hranice? Co nas s ni spojuje? Jsou to jeji dejiny , bohatstvi, duchovnost, valky, jeji vitezstvi a prohry. Nabizi se tez otazka, do jake miry muzeme byt na svou zemi pysni? A jestlize muzeme, pak z jakeho pohledu.Tahle otazka byla pred par lety v Nemecku vdecnym tematem mnohych medii pote, co generalni sekretar CDU Laurenz Meyer nechal dat k protokolu vetu – „Ich bin stolz, ein Deutscher zu sein“. Zajimave je, jak reagovali ctenari denniku Bild. Odpovidali, jestli jsou na svou vlast pysni a taky proc. Prvenstvi si muze pripsat nemecka krajina, jmenovite Alpy a Severni more, (pravdepodobne pouze ty „nemecke Alpy“ a u Severniho more pouze jeji primorska oblast)...a az ve velkem odstupu jsou to velci nemecti myslitele a basnici, nemecka otevrenost, zavedeny socialni system a nemecka auta. Zajimave, Nemec je vice pysny na to, co sam nijak neovlivnil a na cem se nijak nepodilel.Vetsina nemeckych politiku byla zdrzenlivejsi – kazdy by rad svou zemi miloval, pouze ministr Trittin se nenechal touto hloupou otazkou zdrzovat a zaradil ji mezi ty „skinheadske“.A prezident Rau odpovedel vecne, „Clovek muze byt pysny pouze na to, co sam vykonal“. Neopomenul ale pripomenout, ze je rad a vdecny, ze muze byt Nemcem.
Jiste, Nemecko ma strach, aby mu z narodni hrdosti nevznikl nacionalismus a tak je to taky spravne. Ale vratim se ke Konstantinovi Weckerovi a jeho pisni slozene z mnoha otazek, ktere si clovek muze polozit v kterekoli zemi.
Neodpoustime sve vlasti „otcine“ jeji valky a obeti prilis rychle? Nemela by „matcina“ milejsi oblicej? Je „otcina“ nase krev? Je to nekdo, kdo nam pomaha jit zivotem a nebo nekdo, kdo nam podrazi nohy? A chceme s ni prozivat jeji pady i jeji vysky? Miluje nas nase zem tolik, ze nas necha dospet od poddaneho k obcanovi? Muze si v chude zemi jiz dite stezovat na svou zem proto, ze nema dostatek jidla? Nemeli bychom sami nas stat vychovavat? A ma vubec vyznam „otcina“ v tomhle propojenem svete? Wecker nezpiva o domove (Heimat),nybrz o „otcine“. Neni „otcina“ az prilis obecnym pojmem, za ktery se da schovat cokoliv? Weckera nechava tento zneuzitelny pojem chladnym. Zpiva, „Jeden otec mi staci, mit celou zemi jako otce - to je velka lez“.
Jak je to tedy s tou prislusnou hrdosti k necemu? Spisovatel Martin Walser napsal v roce 1988, ze termin byt hrdym na to, ze jsem Nemcem, vznikl v nejake laboratori a vse co nam tim vsim nabizi, smrdi nahrazkou. Ale co kdyz mnoha Nemcum tato „nahrazka“ vyhovuje a jsou na ni dokonce hrdi? Mohou byt pocity neprave? A da se vubec zmerit pravost nejake kolektivni nalady?
Co myslite?
Drzte se a mejte se fajn.
Roman Weber-Pachola


Odesílatel: Blanka Spilková
Datum: 11. listopadu 2003, 23:49:04

Milý pane Hutko,
moc ráda bych Vám napsala na Váš Kouř nějakou vtipnou reakci. Ale… kromě toho, že se mi to nedaří, tak prostě nedokážu psát hovorovým jazykem, takže navíc moje písemné projevy působí nejspíš dost suše a prkenně. Prostě jsem vždycky byla takové vzorné slušné dítě a nemůžu se z té formičky vymotat ne pár měsíců, ale celý život - a to mi bude za chvíli půl století. A tak jsem ráda, že i když někdo má problém s kouřem, jiný s psaním nespisovných tvarů, Hospodin nás má všechny rád, protože věřím, že kromě jiných vlastností má smysl pro humor a usmívá se našim vymyšlenostem. Takže krátce, ten Váš Kouř je opravdu dobrý, takový hutkovský.
A co se týče řetězů a naší české povahy, musím říci, že jsem byla neuvěřitelně naivní. Za totality jsem si myslela, že jediným zlem jsou komunisté. Scházeli jsme se tajně s křesťanskými přáteli, půjčovali si samizdatové tiskoviny, poslouchali Svobodnou Evropu, poslouchali "neposlušné" písničkáře… No a dnes někteří z těch přátel touží být bohatí a mocní, neváhají použít ke svému prospěchu téměř jakýchkoli prostředků, včetně toho, že ubližují i těm, s nimiž tenkrát snili o svobodě. A tak jsme se pár let probouzeli. Teď se snažíme vychovávat děti, mít se rádi, a v nejbližším okolí dělat něco užitečného. Například spolupracovat se školou, do níž chodí naše dvě děti. Tak vznikla také myšlenka pořádat v Katolickém gymnáziu u nás v Třebíči sportovní setkání, výstavy, ples a také Třebíčská nokturna. Moc se na Váš koncert těšíme. Srdečně Vás pozdravujeme.
Blanka Spilková


Odesílatel: Stefanovic, Jan
Poedmit: manager(SKY)
Datum: 14. listopadu 2003, 20:20:17

Neplánovaná dovolená
Ambiciózní manazer se po dlouhé dobe rozhodl jet na dovolenou na Karibské ostrovy. Behem plavby prisel hurikán a celou lod smetl do more, jen on jediný se zachránil a ocitl se sám na opusteném ostrove.
Ctyri mesice jedl jen kokosové orechy a spal na plázi a zadostive se díval na more, kdy se objeví nejaká lod. Jednoho dne zpozoroval, jak se po rece blizi malý clun s nádhernou zenou. 'Kdo jsi? Jak jsi se sem dostala?' 'Byla jsem na té samé lodi jako ty a ztroskotala jsem na opacné cásti ostrova.' 'No to si mela stesti, ze se ti zachránil clun.' 'Nezachránil, ten jsem si vyrobila.' 'Prosím?' 'No, vzdyt je tu vsude okolo bambus a trtina...' 'Ale kde jsi vzala náradí?!' 'Z kamenu jsem si vyrobila nástroje a pouzila jsem je i na stavbu chatky. A ty spís kde?' 'Celé 4 mesíce na plázi,' zahanbene priznal manazer. 'Tak pojd ke mne na návstevu...' Doplaví se k její chatce a zena ríká: 'V prvním patre más holicí strojek a i sprchu...' Manazer je úplne hotový, uz se na nic neptá, vybehne do patra a tam je holicí strojek z nabrousené kosti nejakého zvírete a ríká si: 'Tato zena je neuveritelná. Co bude dál?' Sejde dolu a tam uz ho ceká zena, v ruce láhev vína, na sobe jen nejaký ten fíkový list... pritulí se k nemu a ríká: 'Jsme uz tak dlouho pryc od domova... a celý ten cas jsi byl tak sám. Jsem si jistá, ze je neco, co by jsi práve ted chtel delat... neco, co jsi nedelal uz dlouhé mesíce...'
Manazer neverí vlastním usím a povídá: Chces mi ríct, ze si odsud muzu zkontrolovat e-maily?!?!'
Thanks, Take care. Jan Stefanovic


Odesílatel: Kuchtová Dana
Datum: 17. listopadu 2003, 23:58:16

Ahoj pane Hutko, jen mi posílejte informace a texty. Ráda to čtu. A přijedete-li zase někdy do Českého Krumlova, tak půjdu na koncert. Ostatně, naposledy jsem Vás viděla, když jste se v restauraci u Matesa v Krumlově pohádal s mým kamarádem Markem Borsanyim. Ten se na Vás celý totáč těšil, zpíval Vaše písničky a chodil demonstrovat. A pak jste se setkali.... Ale to už je taky pár let. Třeba se povede setkání ještě jednou a s jiným koncem. Mějte se hezky. Zdraví Dana Kuchtová


Odesílatel: Ladislav Bacil
Předmět: pozdrav z pošty
Datum: 21. listopadu 2003, 21:14:55

Dobrý večer,
včera jsem se byl pozván na oběd do jedné restaurace blízko Staroměstského náměstí. Bylo to v domě U zelené žáby. Ihned se mi vybavila Vaše píseň o katu Mydlářovi, kterou jsem si od toho okamžiku v duchu začal pobrukovat. To mi zůstalo až do dneška, když jsem vpodvečer vstupoval na poštu v ulici Na Hrádku. Tam jsem se v polovině refrénu zarazil, když jsem Vás zahlédl ve frontě. Bylo to docela na dlouho, a tak se mi vybavily myšlenky, jak jsme v jistých dobách (to jste měl již jiné bydliště) neuměle, ale zato s velkým zaujetím hráli a zpívali Vaše písně po hospodách a na různých "opékačkách se sudy". V té době to byla pro nás utopie, že Vás ještě někdy uvidíme na vlastní oči hrát. A byl jsem pomalu v mdlobách na Letenské pláni v roce 1989, když jsem slyšel Náměšť . No, uběhlo pár let a já teď sedím u počítače a řekl jsem si, že konečně splatím svůj dlouholetý osobní dluh, a tak Vám aspoň napíšu (když už jsem to nedokázal přímo osobně), že mám pořád rád Vaše písničky, stále je poslouchám (kromě další spousty muziky naprosto odlišných žánrů) a pořád si je neuměle brnkám na kytaru. Taky mám doma jezevčíka a jsem rád, že i pro něj někdo napsal píseň. Zdraví Láďa Bacil


Odesílatel: Richard Ehl
Datum: 13. listopadu 2003, 9:09:07

Krasne dopoledne, nevim, zda si na me jeste pamatujete, silne bych o tom pochyboval, ale tak treba ano. Na dubnovem koncerte U Mloka jsem Vam slibil, ze vam napisu, a jeste se u Vas 20 kc zadluzil. Mozna jste byl zklamany, ze jsem nepsal, ale neni to tak docela pravda, protoze jsem mel jiz nekolik klasickych postovnich dopisu rozepsanych, vzdy jsem je vsak zmackal a vyhodil. Hodne jsem se zamyslel na nekolika problemy, ktere objevuji ve Vasich pisnich, a i presto ze mi je 16, podobne se snazim zamyslet se ve sve poezii.
Vzal jsem si tenkrat desku Litvinov, a vubec, tato pisen je pro me velmi symbolicka, jelikoz jsem se snazil jiz nekolikrat napsat neco takoveho, nikdy se mi to vsak nepodarilo napsat takto KRASNE, hlavne vsak takto taktne a kulantne ukazat svuj postoj. Cely tento problem me trapi. Vypada to, ze Litvinov bude aktualni v kazdem obdobi cloveka, a ja se obavam, ze prilis dlouho uz na konec cekat nebudeme, nebo nasi potomci nebudou. Je zcela nepodstatne, v jakem globalizacnim rozvoji se nachazime, ale ta RADOST z MALICKOSTI nam tam bude jiz navzdy chybet... Bohuzel. Myslim, ze dnes vetsina lidi je jen same "chamty chamty" a lide se dnes nad Vasimi pisnemi jiz snad ani nezamysli, vidim to na svych vrstevnicich (nemohu rici kamaradech), kterym se Litvinov pod ruku dostal. Nechapou, a radeji jdou na disko, bouchnou si extazi a v rytmu "duc duc" sili do nesmyslnych rytmu techna. To me mrzi.
Rozhodl jsem se napsat takovy neutralni dopis, kratsiho razu, jelikoz DNES se chystam na Vas koncert do Olomouce, opet si nazivo vychutnat Vase pisne, hledat v nich ten filozoficky nadech, coz je mou nejvetsi inspiraci. Urcite se dostanu k delsimu (RUCNIMU) dopisu, ktery 100%-ne povi vice. Uz se tesim na 19. hodinu. Zatim pekny den. Dekuji. Richard Ehl, Prerov.


Odesílatel: Paul Zverina
Předmět: nasel jsem par obrazku
Datum: 3. prosince 2003, 0:28:18

Dobry den ze Sydney pane Hutka,
zrovna jsem docetl Vas KOUR (Kour se mi libil, doufam ze Vase vira v Boha se obejde bez nikotinovych berli). A jak si tak ctu a vzpominam na to jak jste delal na Mikulase andela, tak jsem si vzpomnel, ze jsem nasel jeste par obrazku, nevim jestli je mate, tak je pro jistotu posilam (jsou to pomerne velke files, protoze jsem je chtel pekne, nelekejte se). Take je mezi nimi nakreslena jedna z poklicek, ta co jsem ji dostal kdyz jste jel "ven" a pak zustala na zdi kterou jsem ja opustil.
Pavel


Odesílatel: Michal Pánek
Předmět: Pozdrav z Vysočiny
Datum: 10. ledna 2004, 21:41:34

Vážený barde,
měl jsem trochu problém s připojením, takže teď již jen zdravím v novém roce a přeji, ať je alespoň tak dobrý, jako ten minulý. V muzice i doma v rodině. Hlavně bych rád poděkoval za krásný předvánoční koncert v Jihlavě, z něhož posílám jeden snímek. Nakoupil jsem si pár dárků, takže mám zase co poslouchat. Někdy příště se mi snad poštěstí navštívit koncert s Radimem Hladíkem. Ať vám to tedy hraje minimálně stejně dobře jako dosud
Michal Pánek