Dopis odboru občanskoprávních agend Magistrátu hl.m.Prahy

Jaroslav Hutka
Jugoslávská 20
120 00 Praha 2

Č.j. MHPM 20514/2002
RP 3/2002

Magistrát hlavního města Prahy
Odbor občanskoprávních agend
PhDr. Ivana Odarčenková
ředitelka odboru

v Praze 3.května 2002

    Vážená paní PhDr. Ivano Odarčenková,

  Vaše zamítnutí mého odvolání proti pokutě za propadlý občanský průkaz mě nepřekvapilo ani nezklamalo. Odpovídá současnému vztahu českých úředníků k lidem nacházejících se na území České republiky. Spíše mě překvapilo, že píšete, že se proti tomuto rozhodnutí nelze dále odvolat. Jedna úřednice na Vašem magistrátu mi při dodatečném podpisu zmíněného odvolání řekla, že se mohu ještě dále odvolat k ministerstvu vnitra. Tedy bych rád od Vás věděl, zda se jedná o falešnou informaci a nebo zda tato možnost pro mne skutečně existuje. Pokud to možné není, tak bych se rád od Vás ještě dozvěděl, zda se mohu obrátit na soud a na který a podle kterého paragrafu. A nebo zda je toto Vaše rozhodnutí už definitivní a žádnou mocí nezpochybnitelné.
  Jinak chápu, že Vaše zamítnutí mého odvolání se může zdát z úřednického pohledu správné. Držíte se určitých vybraných vět v určitých paragrafech, ale jaksi Vám uniká podstata věci, a jsem přesvědčen z Vašeho textu, že skutečnost ve své jedinečnosti a neopakovatelnosti Vás ani nezajímá. Občanské jednotce, v tomto případě mně, které bylo přikázáno podle úředního předpisu pečovat o propůjčený úřední doklad, se stalo, že pečovala nepředpisově, tedy nedbale. Propadl jí. Takže tato občanská jednotka musí být za tuto nedbalost potrestána. A nedbalost se dokazuje tím, že je to nedbalost. Právo sice k vyslovení viny a trestu dochází jiným způsobem, ale to se tohoto přestupku netýká, zde o trestu rozhoduje kalendář a ten je nezpochybnitelný, ten už přežil mnoho ústav a přežije i tu dnešní.
  Podotýkám jen pro upřesnění, že jsem byl pokutován za to, že jsem si dobrovolně přišel na Úřad Prahy 2 vyměnit propadlý občanský průkaz. Nejsem pokutován za to, že jsem nedokázal v určité významné situaci prokázat svou totožnost. Ale těžko si umím v dnešním společenském uspořádání představit, o jakou významnou událost by mělo jít. V těchto případech, což se většinou týká jen trestných činů, se ovšem ověřuje totožnost DRŽITELE, nikoliv průkaz, protože ten žádnou totožnost nemá, to je jen papír nebo umělá hmota, ještě ke všemu falšovatelná. Platnost jakéhokoliv průkazu je dána EXISTENCÍ toho, koho se týká, existencí OBČANA, nikoliv datem jeho vystavení a vypršení. Pokud by bylo závazné datum platnosti průkazu, a ne existence člověka, tak by občanský průkaz mohl platit ještě dlouho po smrti svého občana. Ale zákon určitě nezapomněl na situaci, kdy průkazu jeho držitel umře.
  Vím, že byly doby, kdy bumážka měla větší platnost i hodnotu než ten, který ji držel v ruce, ale ty doby už minuly. A i když je tento princip úředníkům bližší, chtěl bych Vám, paní Odarčenková, být upřímně nápomocen v tom, abyste i Vy vešla do současnosti takové, jaká skutečně je. Dnes je to totiž tak, že občan je SUBJEKTEM a úředníka si platí proto, aby se mu lépe a jednodušeji žilo. A úředník se tedy přizpůsobuje potřebám občana a už občana nenutí, aby se on přizpůsobil technickým požadavkům úředního šimla. Možné to je a vím to z vlastní zkušenosti, deset let jsem žil v Rotterdamu a „podléhal” jeho radnici. Rotterdam je na počet obyvatel stejně velký jako Praha, a přestože je podstatně bohatší, bylo by jistě zajímavé srovnání, o kolik má méně úředníků než Praha, o kolik se tam platí méně pokut a o kolik je tam více pořádku. Pouze co se týče občanského průkazu, tam srovnávat nejde, protože v Holandsku, stejně jako v Anglii, Kanadě, Austrálii, USA a dalších zemích občanské průkazy neexistují. Jaktože i přesto je v těchto zemích větší pořádek a řád než u nás, může být českým úředníkům velké téma k zamyšlení.
  V této chvíli záměrně mluvím o českých úřednících, nikoliv o českých zákonodárcích. Zákon totiž není tak jednoznačný, jako postup úředníků. Byl jsem poučen na Úřadě Prahy 2, že za tento můj propadlý občanský průkaz mi mohou dle vlastní úvahy udělit pokutu od jedné koruny až do tří tisíc korun. Nebo taky nic, řekl mi jiný úředník. Za tutéž věc „pachatel” na Praze 3 nezaplatil nic, což mohu doložit. Jestli je rozdíl sankce v tom, že Žižkov má víc kopců a Vinohrady širší ulice, těžko říct. A proč mě paní Vosecká na Vinohradech odhadla na tisíc korun a ne na padesát, asi také nebude umět vysvětlit. Sice se vy úředníci hájíte v mém případě zákonem, ale pokud zákon neplatí všem stejně rovně, tak není zákonem, ale svévolí. Možná existuje svoboda v rozdávání odměn, obhajitelná tím, jak která lokalita je bohatá a na kolik má, ale neexistuje žádná úřední svoboda v rozdávání trestů. V sankcích si musíme být všichni rovni, přesně tak rovni, jak jsme si rovni před zákonem, a zde došlo k hrubému porušení zákona i zásady spravedlnosti. A v tomto případě je vhodné mluvit o úřednické svévoli a šikaně.
  Samozřejmě chápu, že v situaci, kdy čeští zákonorádci nesmyslně znovu zvedli rozpětí udělování pokut, se Vám nechce mé odvolání pochopit ani vyslyšet. Ale parlament tímto svým nešťastným a hloupým rozhodnutím na poli přestupků pouze ještě více rozšířil prostor pro korupci, který už i tak byl dost velký. Vím z nedávné doby o dvou případech mladých mužů, kteří na Praze 2 při noční kontrole dopravní policie nadýchali při řízení auta alkohol. Vážná věc, ovšem vážnější je, že v jednom případě inkasovala policejní dvojice do kapsy sedm tisíc a v druhém patnáct tisíc. Tito dva, mně osobně velmi blízcí mladí muži, měli být zajisté potrestáni. Ale byli policií pouze vystrašeni, jak příšerný trest by mohli dostat, že raději přistoupili na úplatek. Tím jsme byli ale potrestáni my všichni, kteří bychom rádi žili v zemi, kde se dodržují zákony. Ovšem i zákony musí být vytvářeny tak, aby byly dodržovatelné a nevedly jen k rozvoji další nezákonnosti. Tenhle problém řeší už právníci od starého Říma a v dnešní České republice je tento problém až hrůzně aktuální. Politici se stali televizními baviči, parlament imunním shlukem zájmových skupin a úředníci dostali volnou ruku k tomu, aby udržovali pořádek. To je cesta společenského rozvratu, na jehož okraji se teď ocitáme.
  Jinak mě samozřejmě, paní Odarčenková, velmi mrzí, že jste se i Vy rozhodla mě neoslovit přímo, i když Vám to zákon umožňuje. Ale rozumím, jak je pro úředníka těžké vystoupit ze světa rutiny a vydat se na svou vlastní pěst do běžného občanského světa přímého oslovení a vlastní odpovědnosti. Já vím, že si neumíte představit situaci, že bychom se mohli domluvit „rozumně a lidsky”. Cítíte se svázána zákony a předpisy, vyhovuje Vám to a netroufáte si přemýšlet o jejich podstatě a zdroji, o jejich smyslu a záměru, takže pak píšete předpisové věty, které ale nemají smysl: „K dotazu jmenovaného, jaká škoda a komu vznikla tím, že nepožádal o vydání nového občanského průkazu, uvádíme, že tímto svým jednáním porušil zákonem stanovenou povinnost a dopustil se výše uvedeného přestupku, za což mu byla uložena sankce ve formě pokuty”. Tato věta by šla použít v nějakém divadelním představení a publikum by se s chutí zasmálo. Šla by vložit do úst carskému úředníku, nebo c.a k. rakouskému úředníku nebo úředníku z Husákovy éry. Kdy už moc ztratila autentickou vůli, smysl i oprávnění a už se jen opevňuje mohutnou hradbou úředníků, kteří dostali za úkol udržovat zdánlivou stabilitu a řád. K této situaci se dnes blížíme nebo v ní možná už i jsme. Kdybych si trochu zašvejkoval, tak bych celý tento problém snadno vyřešil, tak jak je to dnes už zase běžné. Ale já nechci švejkovat, to už jsem mohl v minulém režimu. Já chci dostát své občanské odpovědnosti. Tedy chci znovu odpověď na otázku, jaká škoda a komu vznikla tím, že jsem nepožádal včas o vydání občanského průkazu. Samozřejmě žádná škoda a nikomu, jak nakonec plyne i z Vaší odpovědi.
  Vážená paní Odarčenková, jste žalobcem i soudcem v jedné osobě a já smím pouze dodržovat předpisy, a nikoliv se hájit. To se mi zdá trochu divná spravedlnost. Podle ústavy mám ovšem ještě možnost se obrátit na Správní soud. Ale ten existuje jen na papíře, sice vzácně ústavním, ale fakticky ne. To je velká nezákonnost a kdo za ni odpovídá a jak byl za toto nedodržení zákona potrestán? Odepření mi možnosti jít ke Správnímu soudu, jak mi to zaručuje ústava, mě podstatně znevýhodňuje a znemožňuje mi dojít práva tak, jak mi to zákon zaručuje. Jaká škoda a komu tím vznikla? Zde vznikla škoda celému systému občanskoprávní spravedlnosti a konkrétně i mně. A co teď? Státní instituce nezajistila dodržení ústavy a mě tím poškodila. Jestli to udělala z nedbalosti nebo záměrně, neumím posoudit. Ovšem státní správa je nedotknutelná a není moci, která by ji potrestala a vynutila si dodržování ústavy. A tato státní správa mi dává pokutu za to, že mi propadla občanka. Že propadla existence Správního soudu, ale přísné dodržovatele předpisů vůbec nevzrušuje. Takže vaše „Poučení”, že „Proti tomuto rozhodnutí se nelze dále odvolat”, sice možná dobře vystihuje současnou situaci, ale porušuje zákon tak, jak je napsán i myšlen.
  Jinak doufám, že Vám tato moje odpověď na Vaše rozhodnutí dojde, neboť jste sice ve svém Rozhodnutí uvedla název Vašeho úřadu, ale nikoliv adresu, kde sídlí. Pokusím se pomoci si telefonním seznamem.

      S pozdravem Jaroslav Hutka