AŤ ŽIJE VLÁDA
hudba a text Vl. Třešňák, 1969

Všechny velké věci byly řečeny
Všechny velké knihy byly napsány
Všichni velcí lidé už jsou zabiti
Popravy jejich vrahů už jsou za námi

Je fakt, že tu ještě pár slavnejch máme
A poprav jejich vrahů se taky dočkáme
Tak jdi přece a reptej
A nebo se zeptej proč…

Proč zejtra ráno začne jako každej den
Proč noviny vyjdou, žádný zvláštní vydání
Proč popelář cinkne popelnicí o chodník
A vláda ta si bude vědoma svého poslání

Ve snu sis vzpomněl na Adamity
A ráno ses chtěl zeptat Žižky proč
Jenžes na to pozapomněl
Nesls doktorovi v lahvi moč

No, na to ale nemysli
Neboj, paměť neztrácíš
Jsi čtrnáctý, to letí
To už sem teď nevrátíš

Ale mysli radši na dnešek
A na pivo si skoč
Vždyť to nejhorší teprv přijde
Tak zeptej se mě proč…

Zamiluj se do svých představ
A strašně na mě žárli
Všechno ber se smíchem
Jako Chaplin, jako Charlie

Miluj Boha, nemiluj sebe
Žiješ v pekle, miluj nebe
A k nebi svoje oči stoč
A zeptej se Boha proč…

Teď s představou ses rozešel
S nejlepší, cos měl
A s ženskou ses seznámil
Sám nevíš, cos chtěl

Slíbili jste si, že si budete věrní
A ty jí v tomhle věříš
Přesto však víš o vší její černi
Nevědět se snažíš

Ale v břečce její lásky
Svoje ústa smoč
Už to není ono
Tak zeptej se jí proč…

Teď přežil už jsi Adamity
A doktor se ti šťourá v moči
I Boha jsi už miloval
I v lásce svoje ústa smočil

A teď jsi vlastně skoro člověk
A máš určitej rozhled
Už nenávidíš kamaráda
Co od moře ti poslal pohled

Na lásku jsi pozapomněl, ztratila už cenu
Vystřídal jsi třetí čtvrtou pátou šestou ženu
A jediný, co ti zbylo, tak to je láska k sobě
Nač milovat Adamity, vždyť stejně ležej v hrobě

Ten den, kdy si tohle řekneš
Tak radši s věže skoč
Ten den tě už nezajímá
Odpověď na otázku proč…

Ten den je tvůj sen pohřben
I tvá nejlepší představa
No skákat s věže nebudeš
I to se někdy stává

Ale mysli radši na dnešek
A na pivo si skoč
Vždyť to nejhorší teprve přijde
Tak zeptej se mě proč…

Koupíš si noviny
A o pohřbu tvýho snu tam nic není
A tak jdeš do práce
Vidíš, nic se nemění

Jó, akorát se dočteš
Že je všechno jasný
Že je to tu bez vady
Že je to tu krásný

Doma se dovíš
Že stojíme ve zbrani
A vláda si je vědoma
Svýho těžkýho poslání

Ať žije vláda, ať žije vláda
No jo, ale co je zejtra k obědu?
Chleba a marmeláda
A co tam nahoře vidíš?
Samý záda
A dole?
Taky samý záda

A co novýho u nás doma?
Nový zákony a nový práva
A co náš bratr?
Vydírá, okrádá
A náš vzor?
Živoří a strádá
Děti jsou v parku?
Kdepak, tam je přistávací dráha

A co nejlepší z nejlepších?
Ve vesmíru bádá
Ale ne, já nemyslím...
Jo tam tu, tak ta tě má ráda

Proč zejtra ráno začne jako každej den
Noviny vyjdou, žádný zvláštní vydání
Proč popelář cinkne popelnicí o chodník
A proč si je vláda vědoma svýho jednání


SEM TAM
hudba a text Vl. Třešňák, 1969

Narodil jsem se v neděli
Přilít jsem na včele
Naši to předem věděli
Máma byla při těle
Bylo to tenkrát veselý
Když jsem spatřil svět
Včela mě hodila do zelí
Já si na motejla sed

Jó, sem tam, sem tam
Kam taky jinam
Sem tam, sem tam
Procourej si svět

A motýl se mnou vyletěl
Až nad vrcholky stromů
Já strachem div nesletěl
A chtělo se mi domů
A tak jsem teda seskočil
Pánové, byla to vejška
Snad tejden jsem letěl dolů
A dopad na ježka

Ježci to jsou darebáci
Brečel jsem na ostnu
Dalo mi to hroznou práci
Než jsem se na nohách octnul
A pak jsem moh dál
Procourávat svět
A vydat se na cestu
Abych moudrost sněd

A schoval jsem se v komíně
Vohromný lodi
V přístavu Kolíně na Rýně
Odjezd se už zvoní
Načerno jsem teda plul
Až kapitánova facka
Ten úder se mnou tolik hnul
Přesed jsem na racka

A ten pták uchechtanej
Mě pod svý křídlo zatáh
Byl hrozně udejchanej
Brok mu letěl v patách
Povídá mi za letu
Mně z fofru hlava zvoní
Že po jednom velkým náletu
Ho ten brok stále honí

A v jedný prudký zatáčce
Jsem zpoza křídla vypad
Šťastně přistál na vážce
A s ní na ostrov dopad
Celej tejden courám po ostrově
Bez duše jak bloud
Nikde nikde, nikdo nikde
Až najednou lidožrout

Honili mě, chytili mě
Svázali mě, přinesli mě
Krmili mě, strašili mě
Vodili mě, bavili mě
Rozvázali mě, svlíkli mě
Voholili mě, umyli mě
Namastili mě, připravili mě
Drželi mě, utek jsem jim

Skočil jsem do moře
A plaval směr Kuba
Plavalo se mi dobře
Až velrybí huba
Nemoh jsem se vyhnout
A ona plula vpřed
Tak mě teda zastavil
Až její žaludeční vřed

A tak se asi divíte
Že jsem tady zas
Nó, velrybí dvanácterník
Nemá příliš krás
Nebylo to krásný
Ale muselo to bejt
Já žaludek měl prázdný
A chtělo se mi … ven

Chyt jsem se za kormidlo
Jedný český lodě
Přestože mi chladno bylo
Jsem v Uherským Brodě
A moh jsem vám příběh svůj
Tady zazpívat
A vy můžete, jestli chcete
Nám k tomu zatleskat


BARTOLOMĚJSKÉ ELEGIE
text P. Kohout, 1977

Je to tak příjemné
Že tomu věřím stěží
Pár metrů ode mne
Jsi seděl v šedé věži
Co trčí vprostřed dvorků
Jak směšný vodojem
Bylo to za Habsburků
To jde jen o dojem
Pořád nás, Karle, honí
Pro čest a svědomí
A pořád jsou to oni
A pořád jsme to my

Dnes tu však v kanceláři
Netrčí nevlídně
Proti mé pražské tváři
Dvě tváře od Vídně
Jsme tady všichni Češi
A všichni Slovani
Jenomže jeden pěší
A dva jsou kovaní
A mezi námi křičí
Že slova neslyšet
Čí je to vina? Ničí
Prověreno - Min nět!

Sedím tu ve tvém patře
A taky nevím zač
Tobě však aspoň, bratře
Napsali zatykač
Já jsem chtěl taky celu
Vždycky tu mlčím rád
Dali mi starou belu
Stydí se podepsat
Jsou jiní zas než oni
A přece stále ti
Kteří nás stále honí
Přes prahy staletí

Tys musel do Brixenu
Dostal jsi lopatu
Já mohu vzít svou ženu
A odjet na chatu
Když přijmu dobrou radu
A zmizím v ulitě
A vzdám se kamarádů
A ergo taky tě
Bez strachu o niveau
Mít život na maděru
Smět s nimi na pivo
Tak na to, bratře, kašlu

Měls přesná slova rád
A já je tady dusím
Lituji nastokrát
Já musím, Karle, musím
Že lež se platí řády
A pravda špínou stok
To znáš, jenomže tady
Už za hovno je rok
Než bych si na to zvyk
Radši si hodím mašli
Tak, bratře Karle, dík
Dík, že jsme se tu našli


KAT MYDLÁŘ (S9 A1)
text P. Kohout a J. Hutka, 1977

U Staroměstské radnice
Tesaři vážou s kládou kládu
A ženský perou suknice
Každej se těší na parádu
Jen purkmistr se dvěma dráby
Hasí si to, jak by krad
Do krčmy u zelený žáby
Kde denně sedá pražskej kat

Jó Mydlář, pražskej kat
Ten, co má Čechy rád
V srdci má pevnej řád
Že Čechem je, vše Čechům musí dát

A soused šťouchá souseda
A jeden každej žasne honem
Že hlava města usedá
Tak myrnix tyrnix za tím stolem
Kde hroznej Mydlář pije víno
Rychtář mu hodí tuhle řeč
Hej maestro, copak dělaj ráno
Však kliďánko a žádnou křeč

Nekoukaj se tak natvrdle
Vždyť ví, že zejtra má bejt v pánu
Ztrestáno státem na hrdle
Těch sedmadvacet českejch pánů
Co rozhodlo se vzdorovat
A vyznávati jinou víru
Chybu jejich opraví kat
Kterej jim vezme správnou míru

A nechci to jen za prachy
Je to otázka charakteru
Znám tvý katovský úspěchy
Ale ctím taky tvoji víru
Však uvaž tu věc bedlivě
Že jsou to tvoji bratři v Kristu
A nekoukej tak hněvivě
Že navrhuji schůdnou cestu

Stane se z tebe katolík
A zaplatíš mi vína džbánek
Eště ti řeknu za kolik
Půjde to rovnou do čítanek
Dostaneš horu českejch grošů
Za stětí a za věšení
A není to kšeft od hastrošů
Dostaneš ještě lešení

Kat řek: Vidím to reálně
Mí bratři stejně skončej bídně
Když nevezmou smrt ode mě
Tak na ně pošlou rasa z Vídně
Tak teda že jsem českej kat
Tak já to bezbolestně sfouknu
A že mám svoje lidi rád
Tak každýho i s láskou setnu

A tak se zřekl kalicha
A přijal svatý rozhřešení
Vzal katovskýho kulicha
A už se tyčí na lešení
Už tam ty český páni stojí
V očích maj propast bezednou
Kat pomodlil se podobojí
A popravil je pod jednou

A když bral mistra Jesenia
Aby ho zbavil jazyka
Řek Mydlář: Drahej mistře, i já
Bych radši propích Habsburka
I když se mi to trochu hnusí
Líp tak, než od učedníka
A co se týče Jana z Husi
Tak bez kata není mučedníka

Jó, bez kata to na mou věru
Nevejde nikdo do dějin
Umět vzít popravenci míru
A na kolena šmejknout s ním
Jenomže s českou elegancí
To nejlíp umí pražskej kat
Proč nás maj stínat cizozemci
Když líp to můžem udělat ...

Jó, Mydlář, pražskej kat ...


BOTY
text Z. Růžová, 1974

Do přízemního okna
ráno prasklinou se dívá
Za okenním rámem
dítě do něj oči otvírá
Přitisknutý nos má na skle
kapky deště počítá
Po chodníku prošlapaným
nic než boty pospíchaj
Kam ty boty jdou?

Čvachtaj spolu pěkně v blátě
levá, pravá v pořadí
pochodujou ze dne na den
a k dalším se zařadí
Spousta bot tu dupe spolu
jak barevná sláva
kapky deště uskakujou
to se tak někdy stává
když boty jdou

Dítě krčí nos jak králík
pak se šťastně zasměje
pro dítě jsou zatím k smíchu
vyježděný koleje
Z místa za sklem neuvidí
svoje příští bačkory
co mu strčej do pytlíku
a šoupnou ho do školy
Tam už je bot

Bačkorama s bambulema
těma všechno začíná
jen kdo chodí nepřezutej
hanbu nohou nevnímá
A nejlíp je na tom ten
kdo bosky v dešti zatančí
celý život na svých stojí
a neví oč tu kráčí
K čemu boty jdou

A tak moje milé dítě
dokud můžeš, bez nich běž
budu jenom dávat pozor
ať si moc nenatlučeš
A až jednou budeš myslet
že už bez bot nelze jít
obuj boty, do kterých se
kapky deště mohou vpít
V kterých mohou žít


CIZINCI (S3 A2 L1)
hudba Š. Rak, text Z. Růžová, 1972

Cizinci, cizinci, cizinci, cizinci
Cizinci, cizinci, dolary, marky, ruble taky

Praha je matka měst, každý město s jiným má
To by byl případ pro Freuda, jakže přitom mluvila
Jazyků zmatení, člověk už má málem strach
Říct to česky nebo jak, sláva, léto je tu!

Slunce se vyhouplo, ale hned ho zakryl mrak
Přelidněnej Václavák, vypadá to na slejvák
Psi k trávě čuchají, děti zlobí velice
Regma bere důchodce, sláva, léto je tu!

Ve výkladních skříních jen to nejlepší zboží
Velice nám záleží co si od nás odváží
Železnobrodský sklo, karlovarskej porculán
Málo času, velkej plán, sláva, léto je tu!

Dámy navoněný, semišový kalhotky
Na hlavách tyroláky, pod tím zpocený lebky
Kam oko pohlédne, je jich kolem jako much
Jawohl, vy wohl, ty Wolmut, sláva, léto je tu!

U Fleků nestačej barvit pivo na černo
Vopilcům je to jedno, vždyť je tam tak útulno
Za barovým pultem šejkr lítá sem a tam
Ten koktejl je vám, madam, sláva, léto je tu!


CHCI TĚ ZNÁT (S3)
hudba B. Dylan, text Z. Růžová, 1967

A viděl jsi to, jak to bylo, než jsi sem přišel
A stačil jsi svou nohou všechno dobře pošlapat
A svou hlavou lásku vyhnat dál, než tam, co nebe končí
Chci tě znát, co jsi zač, proč jseš sám

A dál jsi šel a lidé byli málo pod tvou tíhou
A možná, že čas byl ten, kdo tě naučil létat
A smál jsi se, jak málo stačí, aby byla bázeň sestrou všech neštěstí
Chci tě znát, co jsi zač, proč jseš sám

A miloval jsi kdysi dávno spoustu krásnejch věcí
Jak jsi mohl takhle brzo na ten cit zapomenout
A nikdy už nemít ve svejch očích temnej obraz slunce
Chci tě znát, co jsi zač, proč jseš sám

A obraz bídy tehdá zmizel z tvojich očí
Ten obraz je špatnej a ty to víš a nic proti tomu neděláš
Pusť už z hlavy smrti stíny a nedívej se zpátky
Chci tě znát, co jsi zač, proč jseš sám

Podívej se na to všechno, na co jsi, pěkně zblízka
Ale nekřič a neplakej a buď rád, že vůbec ještě jseš
A vem pár svejch snů a někomu je dej a poznáš svoji sílu
Chci tě znát, co jsi zač, proč jseš sám


KVA, KVA (S3 M3 R1)
hudba P. Donovan, text Z. Růžová, 1967

Každej den ráno
Když vsávám je psáno
Paprskem slunečním
Za oknem Přijď
Vstávám a kážu
Každý slovo vážim
Dřív, než ho vypustím ven
Nahoru za sluncem

Podívej, není to přepychový?
Za oknem se svlíká den

Vypadnu z domu
Vždyť mám důvod k tomu
Flákat se ulicí
Který vládne shon
V pouličních loužích
Se vodráží svět bóží
Dřív, než se vypaří ven
Nahoru za sluncem

Podívej, není to přepychový?
Taky si umej z vočí sen / Za oknem se svlíká den

Tak vidíš a je to
I v duši mám teď světlo
Cejtím to v zádech
Jak capkám k srdci blíž
Hřeje a pálí
Ve vzduchu se válí
Pořádnej sluneční den
S lidma pod sluncem

Podívej, není to přepychový?
Večer zas půjdem spolu spát
Večer zas půjdem spolu snem
Kvá, kvá


KVARTÝR (S3)
text Z. Růžová, 1973

U dveří od bytu stojím
Vlastním klíčem odmykám
Po letech stále se divím
Zázraku si přivykám
Ach, kolik nocí jsem probděl
V myšlenkách na ten svůj dům
Přes den si rýsoval plány
Kam postavím psací stůl

Teď máme nádherný domov
Rádi v něm přežíváme
Vždyť i ten stísněný prostor
Po svém si zařídíme
A na prachy nehledíme

Deka za šedesát korun
Na posteli složená
Ve sklenici od hořčice
Voděnka zasazená
Na stěně v rámečku z Díla
Reprodukce Slavíčka
Krávy se v rybníce viděj
Tam u nás v Kameničkách

Naproti dveřím je okno
Naproti oknu dveře
Průvan sem tam poletuje
Jak statisti v opeře
Koberec v kvalitě buklé
V decentní šedé barvě
Když mi ho pošlapou hosté
Dobře se vyluxuje

Jak herci v řecké tragédii
Rozmístění po scéně
Poháry za sportovní výkon
Na odiv ve vitríně
Vyrovnaná řada lahví
Pro změnu na kredenci
Vstupujícímu hned napoví
Že nejsme zazobanci

Uprostřed místnosti židle
Přišoupnutá ke stolu
Na kterém chléb s máslem leží
Namazanou stranou dolů
Popelník po okraj plný
Zmuchlaných nedopalků
Kávová sedlina puklá
Poušť na dně mnoha šálků


NAVLÉKÁM KORÁLKY BÍLÉ
text Z. Růžová

Navlékám korálky bílé
Navlékám perličky dnů
Za jedním druhý se mihne
Jedny dobré a druhé zlé
Navlékám korálky nocí
Černé jsou jak mořské dno
Na které se nedohlédne
Jen ryby ví, kdeže končí
Navlékám štěstí a lásku
Navlékám dny tak jak jdou
Žluté se na slunci třpytí
Kouzelný svět na provázku
Zelené jsou letní louky
Zralé listí a mladý mech
Modré peří volných ptáků
Šedé oči mojí holky
Navlékám si náhrdelník
Barevný je ten můj svět
Jako dítě pošetilé
Stačí stéblo na prstík
Navlékám korálky rudé
Západ slunce ohnivý
Bezesné jsou zimní noci
Za červánkem temný půjde
Navlékám a neznám konce
Už mám pěknou řádku let
Kolik ještě perel zbývá
Nežli šňůrka skončí ve sponce


PRAMÍNEK (S3)
text Z. Růžová, hudba Vladimír Veit, 1974

Stanu se pramínkem, co s nebe spadá
Pramínek k pramínku v řeku se skládá
Bílý a průzračný ze skály prýští
O sametový stůl dole se tříští

Uhání po mechu, mladý a mylný
Ve spěchu posbírá další a sílí

Stanu se rybičkou, zlatou a stříbrnou
Proplouvám kamením, rákosem, bystřinou
Mou cestu za světem objímá břeh
V slunečním třepotu po proudu i zpět

Jak vrbové proutí a tráva polehaná
Řeka se kroutí svou sílou vylekaná

Ve světě nenajdu tak tichý proud
Který mě pomalu nechává plout
Jak loďku z papíru, kus kůry na provázku
Podivnou náhodou dávat sebe v sázku

Do víru, do hloubky, zas na hladinu zpět
Uhýbat návnadám, řece podobný je svět


ROZCVIČKA (S3 S13 L1)
hudba H. Cigner, text Z. Růžová, 1970

Dobrého jitra, otevřte okna
Dveře a pusu dokořán - teď
Nadýchněte se, uklidněte se
Pocvičíme si zrána
Tělo po noci líné
Účinkem se nemine
Když se protáhne každý sval schválně
Biceps, triceps, ceps
Hlasatel hlásá, že svět je jedna krása
Směle ven z postele národ vyskočí
Vykloktá zuby, pyžamo naruby
Z oken kromě záclon peří plápolá
Rolety vyletí, za nima vzápětí
Tramvaje vyjedou z remízy objetí
Hlasatel hlásá, že den je jedna krása
Popeláři cinkaj popelnicema

Ustelte postel, uchopte židli
Přísun ke stolu - raz, dva
Postavte na čaj, sebe na hlavu
Zhluboka dýchat, nedýchat
Upažte a roznožte
Z předklonu se položte
Natáhněte si páteřní svaly
Bude šest hodin
Hlasatel hlásá, že den je jedna krása
Rosa z laviček pomalu usychá
Mlíkaři vozej konve plný mlíka
Pekaři uždibujou z housek kousky
Sluníčko vylejzá pomalu nad barák
Tu ránu vypustil z vejfuku náklaďák
Domovnice si uvázaly šátky
Oblíkly tepláky, budou mejt schody

Vlezte si do polohy vležmo
A dělejte jak když šlapete
Napište nohou jedničku, dvojku
Malou násobilku - dva
Klekněte na kolena
Jak Máří Magdaléna
Aneb jak ona Magda Dobromila
Rettigová
Ta by si zrána umíchala vejce
Dala si čaj s mlíkem a tvrdou housku
Jenomže my se proto nezlobíme
My se bez snídaně klidně obejdem
A už se ozývá jen bouchání dveří
Rodina se sejde zas snad až k večeři
První jde táta, za ním máma chvátá
Poslední se belhá ze schodů děda

To nám ten den zas pěkně začíná
Uvolněte se, klusáme
Klusáme poklusem, vklus, klusáme
Klusy, klusy, klus - dva
Vyvalte oči z důlků
Už máme za sebou půlku
A teď se dáme s chutí do práce
Je čtvrt na sedm
Ranní rozcvička, říkává babička
Ta je jenom pro ty, co nic nedělaj
Každej, kdo má jen trochu rozum v hrsti
Nebude hned zrána si dávat do těla
Bába se dožila devadesáti let
Nikdy necvičila co světem stojí svět
A proto směle vyskočím z postele
Abych ještě zatepla moh zalehnouti zpět


SLADKÉ ŽLUTÉ (S3)
text Z. Růžová, hudba Donovan, 1967

Hleď, za oknem svítá
Do modra barví se den
Seš po noci zbitá
Čas ukrad ti sen
Tak vem si láhev vína
Ať den zle nezačíná
Vstaň a nebuď líná
Probudíš se jiná

Sklo okenní brečí
Svět zalehnul déšť
A ticho řve
Samota na břiše klečí
Vatu si do uší rveš
Tak vem si láhev vína
Ať den zle nezačíná
Vstaň a nebuď líná
Probudíš se jiná

Po ránu cigára došly
A jen slupky banánu máš
A kouřit chceš
Tak na pánev hoď je
A na ohni je praž
A usrkáváš vína
Ten den zle nezačíná
Teď se stáváš líná
Procitáváš jiná

Seš zmámená kouřem
Vše žlutý se ti zdá
Jasní se
Z těch banánů žlutých
Žlutý prach na stůl sedá
Co je skryto v tý žlutý
Krásný, sladký žlutý
Slupce banánový
Jó to nikdo neví

Pták za oknem letí
Hlavu na křídlech má
A couvá sem
Kde potí se pára
Co žlutý oči má
Jak černý nebe ve dne
Když je svět napůl barevnej
Když je pole se sejcem žlutý
Když je banán plně vyzrálý
Když je


SLUNCE MÉ (S3)
hudba B. Dylan, text Z. Růžová, 1967

Bosejma nohama po zemi chodím
Svý vlasy na všech větvích už teď mám
Podivný můry tu po cestě honím
V kapse mi rezaví můj cit teď sám
Nikdo mi nevěří, že se tu bojím
Na věži času a na krku kámen
Zvony mám v duši, tichounce mi zvoní
Smějou se: Koukněte, ten kluk se bojí
Na věži času bez padáku stojí

A slunce mé, a slunce mé, a slunce mé
A slunce mé
Tolik pálí, a možná, že jen dneska

Svůj sen znám zpaměti, denně ho sním
Kolikrát vzpomínám za noci bledej
Zázrakům uvěřím, až cesty spojím
Když hvězda padá, neptám se co hledá
Zdá se mi, že se už dosyta najím
Zdá se mi o teple už celá léta
Na každou bolest stačí jedna věta
Má milá utekla až na konec světa
Krátká, ubrečená, volací věta

Nad městem přelétlo léto, je čas
Čas napůl sebranej po chodnících
Čas, co teď nečeká, čas, co furt spěchá
Čas, co je moucha a lásky půl světa
Čas, co už vodešel, čas, co se nechá
Kolíbat na klíně, probodnout smrtí
Ten, co se nestydí, ten, co sny drtí
Vodešel s létem a svý děti hledá
Ztracený na nebi v nebeský drti

Toulám se krajem se sluncem v patách
Nevím, jak protluču zítřejší noc
Můj stín mi odešel, nebem se protáh
Měsíc má nade mnou svou krutou moc
Lásku mám v duši a duši mám v botách
Projdu v nich celej svět a najdu tu díru
Kudy k nám Stvořitel tydle dny dotáh
Vo tohle štěstí nestojím, potáhnu dál
Svý svatý obrysy života mám


STROMEK (S3 S15 M1)
hudba H. Cigner, text Z. Růžová, 1970

Už zasejc je tu jeden prosinec
Prosinec, jak už bejvá, zbejvá nakonec
Nakonec přijde jeden strejc a ten si říká Mikuláš
Ohlašuje příchod Vánoc, Mikuláš je náš

Strejda je to pohlednej a úctyhodnej
Čerta nosí v kapse pláštěnky
Berlou postrkuje anděla, Mikuláši, to se dělá?

V lese napad bílej lyšej, motýli už nelítaj
Med je stočenej do sudů, medvědi se mají fajn
Smrčci koukaj, kam se schovat, schválně se stavěj křivý
Dělaj, jak by nevěděly, že…

Přijde hajnej s pilou, s bílejma fousama
Uřízne pár stromků, pošle je do města
Tam pak je roztříděj, změřej a seřaděj
Svážou je po pěti, smetou smetí

Potom přijdou inženýři, profesóři, počtáři
Propočítaj, co bude stát metr smrku, barbaři
Napíšou se cedule a oplotí se náměstí
A teď můžou stromy mluvit o štěstí

Mami, hele, tenhle je krásnej, nebo tahle jedle hned vedle
Nebo tuhle borovici v tý zelený čepici
Ze špice vořežem jehličí
Honem ještě pro ozdoby než zavřou
Musíme si pospíšit, je tma
Popadnou stromek do podpaždí
A uháněj jen to sviští

Tramvaj cinkla, auto houklo, málem bylo neštěstí
Stromek vyletěl zpod paždí a přistál na dláždění
Průvodčí se vyklonila, a zvolala leknutím
Postupujte do vozu dále

Stromeček nelenil, v tom zmatku se sebral
Přešel na červenou, větvema zamával
A zjistil, že to jde, že může odletět
Nelenil a už letí nad městem

Všechno lítá, co peří má, co má taky jehličí
Smrček seshora se dívá na mraveniště člověčí
Zahnul do pravýho vinglu, div že neurazil věž
Václavákem profičel než, kdež:

Na jednom velikánským domě
Spatřil ptáka svítícího mdle
Tak přibrzdil, že podívá se, co to tam tropí
No jo, vždyť ten pták je podobnej labuti

Ale ty snad maj bejt v teplejch krajinách
Stromeček se hrozně polekal
Nebo že bych si spletl období
Zastavil se, že se zeptá

Hele holka v bílým peří co tu svítíš do noci
Takový malý jako ty maj bejt dávno v posteli
Nebuď labuť, a slez dolů, projdem se po nábřeží
Koukneme se co maj kapři k večeři

Labuť se nafoukla, vodevřela zobák
Stromek se přikrčil, no z ní de vážně strach
Ňáká domejšlivá, aby si nepraskla
Koukej, jak vypadáš, ptáku blbej

Hleď si svýho, na to labuť, já jsem celá z neónu
Jestliže si nedáš pozor, zapálím tě odspodu
Ty si myslíš, že když lítáš i když máš jen jehličí
Že za tebou celá divá pofičím

Tak tohletos mně říkat neměla
Já jsem lítostí hned bez sebe
Tohleto ti vrátím ptáku
To si teda piš zobáku
Jestliže to vůbec dovedeš

Já ti tady dělal nabídku
Pochopitelně ve vší slušnosti
Abys nemusela pořád stát
A nudou se tu užírat

Stromeček se otočil, tak jak mu prostor dovolil
Ještě stačil svojí nohou labuti zcuchat peří
Zamířil hned k centru města
A v duchu si pomyslil
S čím vším se člověk nesetká na cestě

Na Příkopech zvětřil uzenářskou boudu
Dostal chuť na buřta, hořčici a vodu
Stoupnul si do řady, však najednou Běda
Kdosi ho popadnul hned pod krkem

Mami, to je ten nezbeda, co nám dneska ulítnul
Kdybys měla doma chleba, neměla bych co strojit
Takhle až přijdeme domů, táta nám nevynadá
Pověsíme ho za okno, paráda

Stromek svoje větve svázaný
Zplihle otírá o římsu v přízemí
Přemýšlí jak zdolat jedno patro a špagát
Jež ho dělí od světa, co má tak rád

Vzpomene si na labuť, jež toho příčinou
Že podlehl náhlý slabosti
A jak vo tom takhle přemýšlí
Přijde na to jak se pomstí

Ráno kohout zakokrhal nad bránickým přívozem
Nadešel den slavnostní, děti skáčou z postele
Snědí kousek vánočky a bílý kafe vypijou
Pak vytáhnou ozdoby a cukroví

Rozvážou stromeček, vsaděj ho do kříže
Ověšej koulema, skončí to boulema
Spoutaj ho řetězem zlatým a stříbrným
Na špičku nasaděj hvězdu z loňska

Nastal večer, svíčky svítěj a prskavky prskají
O dárek se pod stromečkem perou jako bezhlavý
Teď nadešla moje chvíle, stromek sobě pomyslil
Zapotácel se a pokoj zahořel

Hoří, hoří, hasiči jedou
Berou to horem přes Pankrác a spodem přes Výtoň
A když konečně k cíli dojedou
Zjistějí jen že nesvedou
Hasit vodou stromek vánoční

Stromek, když si sobě usmyslí, rošťák
Že se pomstí lidem s labutí
Hoří jako pochodeň smolná
Kouř k obloze rychle stoupá

Jeden hasič na schodech a druhej hasič ve dveřích
Třetí hasič si to hasí k štědrovečerní večeři
Kapr skočí zpět do vany, zmatek trvá v rodině
Děda dříme s koloběžkou na klíně

Táta je moc chytrej, přišel na to brzy
Plácá novinama stromeček jenž hoří
Čtvrtý hasič se teď zapovídal s mámou
Tak jsme tu už šéfe s tou stříkačkou

Největší legraci mají pochopitelně děti
Vzpomněly si, že budou teď koledy vánoční pěti
Zatímco se barák bourá, z obrazovky hlásají
Příjemné svátky vám přejí z Ostravy-Poruby


TANGO O PRAZE / PRAHA (S3 S13 A2 R1 L6 L14)
hudba H. Cigner, text Z. Růžová, 1970

Praha je město staré, říká se stověžaté
Samá kašna a báně, kostely a domy
Má mnoho půvabných míst, na podzim plno listí
Čističi denně čistí špínu z ulice

V kanálech jsou krysy líné
Občas i potkan se vylíhne
Ve Vltavě plavou kapři
Jeden až dva, někdy i tři
A z podkroví střech činžovních
Se ozývá zpěv vlašťovčí
Než odtáhnou do teplých míst
Aby měly zase co jíst

Na jaře pučí stromy, přesto, že je ještě chladno
A tak se stane snadno, že zas omrznou
Sluníčko pěkně svítí, lidé se procházejí
Hradní stráž stále hlídá u vchodu do Hradu

Když léto hlásí příchod, jahody jsou přezrálé
Město se rychle svlíkne a jde si zaplavat
Sluníčko pěkně svítí, Karlův most ještě stojí
Hradní stráž stále hlídá Prahu zpocenou

Už je tu zase podzim, čas ten je nejkrásnější
Vltava už je prázdná a stromy ještě nepučí
Sluníčko pěkně svítí, z komínů už se kouří
Hradní stráž stále hlídá, slečna jde vyvenčit psa

Třeskutá paní Zima vládne nám dnem i nocí
Tramvaje líně vlečou náklad zmrzlých těl
Za kamnama se krčím, sotva nos ven vystrčím
Však hradní stráž mě hlídá, budou Vánoce

I krysy jsou teď zamrzlý
A potkani se nelíhnou
Kapři už jsou na pekáčích
Jeden až dva, někdy i tři
A z podkroví střech činžovních
Visí střechýl či rampouchy
Takže se nic nezměnilo
Na jaře začnem nanovo

Hradní stráž stále hlídá…


VRÁSKA
text Z. Růžová

Zdál se mi sen
A ráno přišlo po špičkách
A byl tu den
A s ním i první ranní chlad
Lidé spěchají - noviny v podpaždí
Obyčejný ráno, jak ho každý zná
Po chodnících
Zachumlaní do zimníků jdou
Na čelech vrásku
Co prodlouží jim nos, teď maj
Nevšímavý jsou - vráska vrásku míjí
Jak bubáci, když z postelí vylezou
Jak chvíli jdem
Tak náhle cítím, že i já
Tu rýhu zlou, zamračenou
Do kořene nosu vyrejvám
Pošetilá tvář - uniformou ranní
Jeden jako druhej je poznamenán
Ve tváří lidí kolemjdoucích
Jak v knize můžu listovat
Každý tu svou
Nučil se dávno maskovat
Jejich duše však v očích smutná bývá
Každý ráno dlažbu místo nebe zná
Začnu se smát
A svět se náhle probouzí
A tamhle ten pán, ten na stanici
Tak ten se na mě zadívá
Hlavou zakroutí - vráska z čela mizí
Je to snadné, stačí se jen usmívat


ZNÁM BÍLOU CESTU
hudba asi Vl. Veit, text Z. Růžová , 1967

Znám bílou cestu, tam chodí spát
Ten, koho neznám, co má všechny rád
Má smutek v očích, se světem točí
A v duši má slunce žár
Je vránou bílou, paprskem, moudrou vílou
Svý jméno větru dávno dal
Znám černou díru, kam sám uléhá
Pod hlavou bídu všech očí má
Duše jsou kosti, vožralý vaše štěstí
Už předem mrtvýho života
Žalostný kosti světa bez soudnosti
Tak komu už z vás to říci mám
Mám divnej nápad, chci černejch mraků pád
A tichej prsten z trávy, a věčnej země hlad
Je to nápad všech racků, co chodí k nebi pít
Těch ptáků, co nechtěj v hrsti žít
Jsou to koleje lidí, po kterejch jsem nechtěl jet
Vyjetý do prázdna slov a vět
Znám slunce západ, a těžkejch mraků chlad
A pod listama šneky, to všechno je zázrak
To všechno už tu jednou bylo, a nesnažte se vědět kdy
To jsme byli ještě děti, a hráli si na klauny
Černá barva těžko nese modrou krásu pod víčkem
Otevřte rychle oči, to není sen


ŽIVOT SE OTÁČÍ (S3 A7)
hudba Š. Rak, text Z. Růžová, 1972

Život se otáčí jak vodní mlýn
Jak kohout na střeše a mámin klín
Svět plný divů jak obrázek ve studánce
Napít se z pramene, být trávou na louce
Kolik ale obrázků nezaznamenáš
Máš jenom dvě ruce, jen dvě oči máš

Štěstí se otáčí jak peníz v dlani
Dřív, než ho utratíš za svoje přání
Chvíli jsi nahoře, díváš se dolů
Svět se ti krásný zdá, děkuj tomu
Kolo se otáčí a padáš k zemi
A když už nevěříš, přijde vykoupení

Láska se otáčí, jak oblázek v řece
Omílá slovíčka, od pramene je žene
Dřív, než je pohltí za svítání moře
Po špičkách přichází, ťuká na dveře
Dvířka jí otvíráš zlaceným klíčem
Proběhne, pohladí, zapráská bičem

Radost se otáčí v zázračném světle
Zrcadlo nastavíš, náhle jsi ve tmě
Chtěl jsi se radovat, v slzách se topíš
Ze smíchu do pláče jak káča se točíš
Vášnivě zaséváš, věčné je čekání
Až lísteček vyžene ze zrnka poznání

Vše se ti otáčí jak v knize list
Život je veliký a ty se učíš číst
Pár zoubků a vyslovíš své první slovo
Zub moudrosti zabolí, ty už máš svůj názor
Dále pak jen zub času z tebe sochu tesá
Listy z koruny padají, torzo krásné zbývá


DEVĚTADEVADESÁTKRÁT
text Z. Rytíř, 1967

Devětadevadesátkrát jsem ti řek, že tě mám rád
Tak řeknu ti to ještě po stý a odejdu
I když vím, že to, co tys mi mohla dát
Už nikdy víc na celém světě nenajdu

Ten přísnej klid a krásnej byt a správnej dům
A peněz dost a z nouze ctnost už nenajdu
Jenže nevejde se ti tam ani kousek mejch snů
Tak ti to řeknu ještě po stý a odejdu

Tak dost těch slz a nač ten pláč, přišlo loučení
Do tvýho života se zkrátka nevejdu
Když odejdu, tak na světě se nic nezmění
Tak ti to řeknu ještě po stý a odejdu

Proč zejtra ráno začne jako každej den
Noviny vyjdou, žádný zvláštní vydání
Popelář cinkne popelnicí o chodník
A vláda si bude vědoma svého poslání

A lidi půjdou do práce jako každej den
Ulice proudy aut se rychle zaplní
Děti půjdou do školy ještě sen v očích
Vždyť ty děti přece nikdo z ničeho neviní


HOŘČÁK A RUM / ZÁZRAČNÝ LÉK
text Z. Rytíř, 1971

Znám lék na všechny bolesti
Znám lék na všechny starosti
Vyléčí všechny neduhy
Vyřeší všechny problémy

Když máš mizernou náladu
A na všechno máš vztek
Nemůžeš číst ani spát
A se vším nejradši bys sek

Hořčák a rum je na to lék

V případě špatnýho počasí
Když nemůžeš jít ven
Po dobu, než se vyčasí
Po láhvi toho léku vem

Říkáš, že s jiným odešla
A to ti nejde na rozum
Přestaň o tom už přemejšlet
A kup si hořčák a nebo rum

Hořčák a rum je na to lék

Když přátelé tě opustí
A omrzí tě svět
Když už skobu do zdi zatloukáš
Hluboko v srdci tě mrazí led

Když máš pocit, že jsi odsouzen
Místo žít život být žit životem
Když máš pocit, že jsi zaskočen
Směr tvý cesty předem vyznačen

Hořčák a rum je na to lék

Víc řeči už mi nezbývá
Z toho samozřejmě vyplývá
Použij v každém případě
Tento lék, pokud je na skladě


MĚŠŤÁCKÝ BLUES
text Z. Rytíř

Jen tak se tu městem sám potloukám
Stovky divnejch pohledů v zádech mám
Měšťácký blues, měšťácký blues
Měšťácký blues, který tu potkávám

Broukaj si ho auta, celá hospoda ho zná
I televizní anténa si ho na střeše zazpívá
Tohle měšťácký blues, měšťácký blues
Měšťácký blues, který tu potkávám

Znám jednu holku, vlasy má blond
Nesmím k ní domů, pokavad nechci předčasně zahynout
Hraj tam měšťácký blues, měšťácký blues
Měšťácký blues, který tu potkávám

Pán se žlutou aktovkou jde z ministerstva snad
Tahle píseň ho provází, tahle melodie mu nedá spát
Jeho měšťácký blues, měšťácký blues
Měšťácký blues, který tu potkávám

Ty sladký tóny srdcem mu chvějou
Znal kdysi jinou píseň, ale už neví kterou
Zná jen měšťácký blues, měšťácký blues
Měšťácký blues, který tu potkávám

Vraždy a smilstvo, možná, prosím, snad
Opilci močej na rohu, hrubej plat, čistej plat
Měšťácký blues, měšťácký blues
Měšťácký blues, který tu potkávám

K čemu byla revoluce, už je tu zas
Pomalu se vplížilo mezi nás
Měšťácký blues, měšťácký blues
Měšťácký blues, který tu potkávám

Kolik je tu zpěváků, jeden lepší než druhej
Jeden má hlas vysokej, druhý zas hlubokej
Měšťácký blues, měšťácký blues
Měšťácký blues, který tu potkávám

Melodie sílí, začínám mít strach
Který z těch zpěváků jednou bude můj vrah
Vím, že měšťácký blues, měšťácký blues
Měšťácký blues, který tu potkávám

Všude na mě číhá, nikde není klid
Zacpávám si uši, ale věčně bude znít
Vítězný měšťácký blues, měšťácký blues
Měšťácký blues, který tu potkávám


TEĎ UŽ TO VÍŠ
hudba B. Dylan, text Z. Rytíř

Kdysi jsem tě vídal vohozenou fajn
Šla jsi pyšně jako krásná laň - je to tak
A myslela jsi, že ti všechno patří
A smála si se do všech stran
Tvým životem byl jenom flirt
A všechno byl jen povedenej žert
Všichni muži chtěli tě mít
Každej chtěl jen s tebou být
Jenže najednou musíš pochopit
Co je to za potíž
Teď už to víš…

Co je to sama být, mít na ulici byt
Nemoct se ani hnout
Stát jako solnej sloup

Kdysi jsi chodila do školy olrajt mis Orly
A teď jsi mohla znát jen jak je to snadný žít
Ale tak bejt bez domova sám
To tě nikdo v ní z tvejch učitelů nemoh naučit
A nevěděla jsi jak tuláci můžou sami bez domova být
A najednou musíš s nima žít
Jó, kdo ti to moh líp vysvětlit
Jenže kdo vyplní prázdnotu v očích tvých
A ukáže ti kde nalézá se zdviž
Teď už to víš

Všichni se snažili tě pobavit
A toužili se stát loutkou v rukou tvých
A neviděla jsi jak zraňuješ
Když za lásku dáváš jen svůj přezíravý smích
Jezdila jsi ve skvělým bouráku
Kterej řídil diplomat
To bylo něco jinýho
Než v chladu pod stromem spát
A jak ti bylo toho rána
Když přestala si se smát
Když nechal ti jen trochu peněz
A lístek v cizí řeči snad
Když neměla jsi co dát
Tak sebral se a šel pryč
Teď už to víš

Princezničko zklamaná
Všichni lidi pijou a pijou a nic si z toho nedělej
Máš ještě spoustu krásnejch dárků
Tak vem ten zlatej prsten a někomu ho střel
A buď už jednou trochu veselejší
Je tolik cizinců v zemi zdejší
A nebo to zkus se k němu vrátit
Teď už nic nemáš, tak nemůžeš nic ztratit
Anebo si raděj najdi jinýho
A pak uvidíš
Teď už to víš


VŠE, CO V MYSLI MÁM
text Z. Rytíř

Snad znáš i ten pocit
Slunce zapadá tam za hory
A dole ty stojíš sám
A možná, že v tý chvíli tu sílu ucítíš
A tedy vše, co v mysli mám

Mám v mysli všechny krásný věci
Který plní svět
A já je vidím, oči plný barev mám
Zlatý prsten slunce na tvůj pohled navléká
A tedy vše, co v mysli mám

A kolem hasne den
A z polí vane horký dech
Čas není k mání a krása není na prodej
A proto občas chumel mraků slunce zakryje
A tedy vše, co v mysli mám

Ten mrak mění svý obrysy jako kdysi v mládí
Vídal jsi v něm krásnej hrad
Tak pojednou se podobá
Všemu, co nám stále naši radost překrejvá
A tedy vše, co v mysli mám

A oblohou jdou vojáci
Jak pluky zvadlejch růží
Slunce dupou, chystá se prudký déšť
A mraky lidských slabostí svý tváře pitvoří
Na vše, co ve svý mysli mám

Já věřím křídlům větru
Který mraky odnáší
Tam za hory, že jednou navrátí je zpět
Na nejhlubší dno moří je navždy uloží
A to je vše, co v mysli mám


KDO BUDE TEN, KTEREJ POVÍ
hudba P. Donovan, překlad P. Kalandra, 1968

Stáli jsme ve vopuštěným městě
Cikánskej kluk a já
V očích slzy jak kapky deště
V noci znal mráz jenom nás

Kdo bude ten, kterej poví
Co udělali jsme, že je špatný
Nesmíš říct, že jseš mlád
Chci ti cestu k slunci ukázat

Spali jsme ve vopuštěný boudě
Když on uléhal, já už jsme spal
Svůj kabát položil mi na zem
A celou noc se zimou třás

Zpívali jsme o nešťastný lásce
Vím, že jsem tam kabát zapomněl
Kdybych sečet roky, bylo by nám tenkrát třicet
Budem se učit v životě děti mít

Zrcadlo visí na nebi
Ne, nevěřil bych, co se stalo
Tak málo lidí tady o tom ví
Já radši sedím a zpívám si sám