STÁLÝ HOST DMD

  Poprvé jsem viděl a slyšel Jaroslava Hutku asi tak před pěti šesti lety v mosteckém Neprakta-klubu; už tenkrát jsem v recenzi v Rozvoji přirovnával Hutkův přínos pro českou hudbu k přínosu jakéhokoli Zlatého slavíka či podobných soutěží.
  Od té doby jsem Jaroslava Hutku, pražského písničkáře, snad nejpopulárnějšího člena souboru Šafrán, slyšel ještě několikrát. Nejčastěji v litvínovském DMD, kam čas od času zajíždí a vede zde velice na poslech příjemné "Hovory o folklóru". Že divadlo je vždy naplněno do posledního místečka, nemusím ani příliš zdůrazňovat.
  Hutkův styl mnoho změn nedoznal; větší důraz nyní ale Hutka klade na lidové písničky, které objevuje v různých starých sbírkách a upravuje do nynější zpěvnosti. Stejným dílem jako písně lidové se při koncertu ozývají i skladby vlastní - ty bych si někdy rád přečetl vydané knižně, hloubka Hutkových textů je těžko pochopitelná na první druhý poslech. Celá tvorba souhrnně vyhovuje podmínkám žánru jasnou i vědomou kompozicí, správným ovládáním barvy a je sympatická i přístupem k jednotlivým koncertům, který svědčí o vzácném daru umělecké koncentrace.

      -to-, rozvoj 10. 4. 1977