OBJEDNÁVKY
Odesílatel: Pavel.Nemec
Předmět: Neviditelný pes
Datum: 29. listopadu 2004, 9:04:43

Milý, milý pane Huťko,
hned jak jsem si přečetl Vaši reakci na sbírání politických bodíků některých ... na Národní třídě, na to, jak zneužili Vaše jméno, tušil jsem, jak budou vypadat reakce.
Nezmýlil jsem se. Hned mě napadlo slovo SVĚDOMÍ. Ti, kteří ho neměli čisté dříve, nemají ho čisté ani dnes, protože člověk jako osobnost je zpravidla "hotový" už v dětském věku. Chová se stejně nebo podobně jako dříve.
Chovají se tak i ti, jejichž reakce jste možná četl.
Chováte se tak i Vy. Cosi Vám "nešlo pod vousy" už před léty a nejde Vám to tedy pod vousy ani dnes. A ti, kteří kydali špínu tenkrát, nepřestanou ji kydat ani dnes.
Nezoufejte! Měl jsem Vás rád dříve, Vaše písničky jsme si zpívali, když jste tu nebyl. (Nemohl, nesměl být.) Dnes si je zpívám dál (a se mnou už i moje děti) a dál si Vás nesmírně vážím. Právě proto, že ani Vy jste se nezměnil. Buďte i dál svůj!
Děkuju Vám za to!!!
Pavel Němec


Odesílatel: Víchová Hana
Datum: 29. listopadu 2004, 9:21:51

Jardo, přeji dobrý den
a chtěla bych reagovat na Váš dnešní článek Státní svátek v Neviditelném psu a přispět také svou "troškou do mlýna".
Jsem moc ráda, že jste vše napsal a přiznám se, že od večera 17. listopadu 2004 čekám, že se někde na Vaší www nebo v Lidovkách nebo prostě někde objeví pár Vašich slov k tomuto dni, tématu a událostem. Vím totiž z Vaší www stránky, že na aktuální události týkající se věcí kolem nás většinou reagujete.
A teď pár slov o tom, jak má možnost sledovat aktuální události běžný občan naší republiky žijící mimo Prahu:
Žiji ve Slezsku a tudíž sleduji dění ve světě kolem a tedy i v Praze hlavně prostřednictvím médií. Proto jsem se snažila už den předem najít, co vysílá televize 17.11. co píší noviny a co je na internetu k tomuto tématu - no, nebylo nikde nic moc. Proto ve středu 17. listöpadu jsem usedla k vysílání ČT 1 k přímému přenosu z Parlamentu ČR, vyslechla jsem si proslovy a sledovala jsem pečlivě, koho zabírá kamera a jak se ten člověk tváří - z toho se dalo usoudit mnohé...
Pak jsem různě přepínala po programech, sledovala vzpomínkové programy a občas jsem si něco vyslechla s nostalgickým povzdechem, jak jsme si tehdy mnozí představovali dění v budoucnosti trochu jinak než jaká je naše skutečnost.
Potom ZCELA NÁHODOU jsem měla zapnutou ČT 2 a slyším: budeme vysílat přímý přenos z Národní třídy. Tak jsem se zájmem zbystřila pozornost a sledovala celý přenos tak, aby mi neunikl žádný detail.
No a zírala jsem ! Nějak jsem nechápala, proč tam vystupují někteří lidé, nechápala jsem občas, proč říkají, to co říkají, jen kratičké "vystoupení" pana Johna Boka mi dalo signál, že jsem svědkem něčeho podivného, co jsem pokládala za již ztraceného v propadlišti dějin. Když se objevil na pódiu pan prezident, něco málo jsem pochopila.
Ale vysvětlení nám dal až Pepa Nos a jeho písně. A že na ně reagovalo mnoho lidí, je patrné na nástěnce na jeho www.pepanos.cz
Jen proto, že sleduji dění, jak jsem psala, věděla jsem o chystaném pochodu studentů z Albertova na Václavské náměstí, znäla jsem i ze zvacího plakátku program. jen proto jsem ale rozuměla tomu, proč studenti procházejí a co chtěl pan Bok.
Takže jsem od 18.11. čekala, že si někde přečtu podrobnosti o dění ve studentském průvodu nebo o tom, co se odehrávalo na Václavském náměstí. Ale nic. Nic dalších pár dnů. Nic v tisku. nic ve zprávách v televizi. Nic v Lidovkách, NIC V RESPEKTU !, nic na Internetu. Alespoň jsem nic nenašla.
Až po pár dnech pár nemastných neslaných článků v Lidovkách od pana Putny a účastníků studenstského průvodu.
A dodnes neznám nic podrobně.
Tak tedy píši, Jardo Vám: prosím, můžete mi Vy, jako přímý účastník dění 17.11. 2004 v Praze napsat, co a jak se dělo, jak to probíhalo? Zajímá mě to, protože se snažím prolomit, jak se mi zdá, informační bariéru, která je opět uměle budována a jaksi už neznám jinou cestu, než poprosit o informace přímého účastníka událostí.
Přiznám se, že možná na Internetu nedostatečně hledám, ale nenašla jsem nic ani na www stránkách pana Putny, ani na stránce české pravice, ani např. v Britských listech apod.
My, občané žijící mimo Prahu, se velice bráníme obvyklému a obecnému tvrzení některých občanů Prahy, že existuje Praha a ostatní je venkov. Tentokrát ale mám trochu pocit, jako ten venkovan, který se nemůže dopátrat informací!!!
Proto Vás, Jardo, prosím, pokud butete mít chvilku času, napište mi nebo napište třeba o tom fejeton, který, pokud by Vám ho neuveřejnili někde jinde, uveřejněte alespoň na své www. Domnívám se, že si jej čtenáři už najdou.
Moc Vás zdravím a přeji krásný předvánoční čas, užijte si ho v radosti, pohodě a zdraví!!!
Hana Víchová


Odesílatel: Miroslav Václavek
Datum: 26. listopadu 2004, 9:03:41

Přeji hezké ráno
a děkuji za mail i s přílohami. Text písně Na Pražském hradě je opravdu v mnohém prorocký :-) a možná, že kdyby si ji Husák pořádně poslechl chartisty by opravdu nezavíral :-) Ale zaplať pánbůh za to, že jsme v EU a v NATO a místní bolševická chátra se tak skutečně v Evropě rozplynula jako kostka cukru v kávě - v tomto smyslu s tímto Klausovým příměrem souhlasím, i když on to myslel jinak :-) - u nás je to otázka času než vymřou ti jimž se stýská po prvomájových průvodech, po "práci pro všechny" ( v pracovních lágrech jí tedy ale bylo ! ) milicionáři s tvářemi zločinců a vůbec ti privilegovaní, kteří v dobách vlády toho nejzlotřilejšího co tento svět kdy zažil, měli prchavý dojem vlastní vyjímečnosti když chodili k řezníkovi pro bůček zadním vchodem :-).
Vážím si Vás jakožto člověka jenž vždy vydával svá svědectví aniž by je přizpůsoboval momentální věrchušce a to, že jste odmítl účast na oslavách 17.listopadu letošního roku s tím souvisí. Nejkrásnější co se dá k 17.listopadu říci, je to ono známé heslo - Karle Kryle, už nerejeme držkou v zemi. To ostatní ponechejme času, ale buďme bdělí. Grebeníček a čert nikdy nespí !
M.Václavek


Odesílatel: Radek Tomášek
Datum: 29. listopadu 2004, 17:40:32

Ahoj Jardo,
Tvoje zpráva o tom jak probíhaly věci kolem akce na Národní nám dost detailně dokreslila dojem , který jsme si udělali při sledování TV. Mluvím o mé rodině.
Tvé vzpomínky na dobu, kdy jsi v emigraci udělal své zkušenosti i s krajany v české redakci radia SVOB.EVROPA mnou nikterak neotřásly, protože nepřekvapily. Snad se mohu dohadovat, že právě Jan Beneš nepatří k těm , kterých si nemáš důvod vážit. Spatřuji v něm rysy, které jsou hodné obdivu a úcty. Pokud jsi nepropadl naprosté skepsi z nahlédnutí do české duše v situacích, které každého nepotkají, musím vyslovit to samé k Tvé osobě také.To spotřebuje hodně síly.
Stejně obdivně jsem sledoval Josefa Kudláčka ( Český deník), když se pustil do boje se zdejší mentalitou a armádou arogantních týpků obsazených ve všech těch rolích, které politická scéna v Česku předvádí. Ale můj stabilizovaně skeptický názor mi říkal, že nenajde mnoho podobných , že naopak všichni se scuknou proti němu a jeho snaze stát v cestě bastardům všech druhů. Nechápal jsem jeho vytrvalost a víru, že to v Česku ( už to slovo uznávám, sedí!) má smysl. Asi jsi to všechno sledoval také.
No prostě, potýkáš se s nimi nadále.
Já nemám tu víru, že tato populace za to stojí. Neužívám pro nás slovo národ. Pod tím pojmem si představuji víc, než množinu primátů sjednocených jen na přibližně stejném počtu výrazů, nějaké gramatice a pak několika, vesměs scestných názorech stojících na zatvrdlé lži.
Tuším, že se mnou nebudeš souhlasit, ale já svým dětem vysvětluji, že v této zemi nebude jinak ani za tisíc let, pokud nám to okolí bude tolerovat a nechá toto teritorium svému vlastnímu osudu.
Tak dost.
V Salmovské jsem hrával hned na samém začátku, ale přestal jsem s příchodem paní Hynarové. Nemyslím si ,že je to špatná ženská, pouze jsem měl pocit, že to je už jinak, než jsem do té doby cítil.
Teď se docela rád vracím do Balbínky. Doufal jsem ve smysl nové scénky VIKADLO, ale tam to ti lidé hrozně rychle zavezli na hnůj. Odradili spoustu lidí, kteří by tam se ctí tvořili slušný program, ale to už tak chodí...
Dlouho jsem se také kochal nadějí na zamýšlené otevření scény v suterénní vinárně Sudička (dříve Bludička) v Nitranské ulici. Zatím marně.
Možná, že někdejší VIKADLO na Vinohradské bude znovu fungovat. Tedy doufám. Je to dobré místo a Tobě nemusím říkat, že adresa je důležitá. Dost lidí je ochotno přijít na místo, které jim vyhovuje. Dnes už není ta doba, kdy přišli kamkoliv a rádi. Jsme také všichni starší.. I to publikum!
Ve fermanech, které mi posíláš jsou mnohá mimopražská místa, které jsem dosud nepoznal. Pokud se mi podaří na ně sehnat kontakt,nevadí Ti,když jim řeknu, že pro mne je doporučením fakt, že jsi tam byl?
Konec roku se blíží kvapem a já tuším, že budu mít stále méně času popřát přátelům a kamarádům , aby prožili krásné svátky a aby se jim ten další rok líbil. A tak mi dovol učinit to už teď! Buď zdráv a silen, protože Tvůj elán a nezlomnost je i některým druhým ku potřebě! Šťastný Nový Rok Jardo. Radek


Odesílatel: J Suk/EWS
Datum: 26. listopadu 2004, 11:31:52

Ahoj Jardo,
To je mi lito, ze Ti "umira" Salmovska...
Hergot, ja bych tam chodil furt, kdybych byl v Praze.
Doufam, ze se zase uvidime, az prijedu. Moc se mi tam v Balbinove hospudce libilo.
Skoda, ze jsem musel vypadnout, kdyz jsme si tak pekne povidali ke konci.
Ted jste tam zase zili vpominanim na listopad. To musel bejt fantastickej pocit toho zpivani na Letny. Triumfalni navrat. Kdyz ted pozoruju ty debaty v novinach od radobyexpertu, tak se obcas citim dost hnusne. Napr. jsem slysel jednoho tvrdit, ze "Havel" sjednotil narod na absurdni moralni tezi slusnosti". To hodne vypovida o soucasnem stavu. Slusnost neni potrebna, a to, co nas delilo od minuleho rezimu nas deli i od toho soucasnyho. Jenze za tenhle si muzeme spis my sami, na komunisty se to uz svadet neda.
Ahoj Jarda


Odesílatel: Šimon Pelllar
Datum: 26. listopadu 2004, 8:22:57

Ahoj Jardo,
dík za Samopal a oživení vzpomínek, mj. jak jsem letos 17. listopadu seděl u počítače, překládal do angličtiny kapitolu ze Sukova Labyrintu revoluce o tom, jak Občanské forum nevědělo, jak dostat Havla na Hrad, jedním uchem zaznamenával z televize upocenej "sound" tý tristní tryzny na Národní a pořád čekal, že jestli se tam objevíš, jak inzerovali, budu mít problém, kam jít a odvolat, že jsem tam tehdy před patnácti lety byl taky, a protože to nikde neříkám, nevěděl jsem, jak a kde teď říct, že s tím nemám nic společnýho. Z toho by pak totiž logicky nutně vyplývalo, že jsem taky neviděl žádnýho Zifčáka přikrytýho papírovejma pytlama. Takže to by neplatilo jeho interview v Lidovkách, a to už zavání nebezpečím překrucování historie.
Ale na tý Národní jsi naštěstí nebyl, takže doba vymknuta z kloubů možná šílí, nicméně svět ještě není úplně naruby.
Za estrádu kapely All the President's Men konanou pod heslem Všichni provaření a nezúčastnění, spojte se!, mi bylo stydno. A důvod? Stejnej jako před několika minutama, když jsem si sedl k počítači, abych dopřeložil popisky ke knížce Štechových fotografií Prahy, a najednou z televize slyším mladýho Železnýho, jak v Dobrém ránu na ČT připomíná, že dnes je 15. výročí dne, kdy se Havel sešel s Adamcem. (To mu nařídili, nebo je to zase aktivní předposranost? Prvnímu pořád nějak odmítám věřit.) Jakej švunk to všechno vzalo, viz citace ze zmíněné Sukovy knihy:
"Argumentuje se i sofistikovaněji: neveřejná dohoda disidenta s komunistou stála u počátku smývání rozdílů mezi morálně bezúhonnými a morálně pokřivenými lidmi, poctivými a nepoctivými úmysly, čistými a špinavými penězi atd." Opravdu velmi jemně řečeno.
U toho setkání jsem byl na chvilku taky spolu s reportérem BBC. Tehdy jsem na chleba tlumočil na mezinárodní telefonní ústředně zavádění digitální techniky, a tak jsem uměl oblafnout telefon s rotačním číselníkem. Z přípravny přes chodbu jsme proto volali přímo do vysílání BBC. Dneska mi může už jenom bejt líto, že jsem tehdy radši pány neodkázal na nejčistší řešení, který mýmu otci navrhoval jeden opilej uhlíř: "Pane Pellar, až se to jednou posere, tak žádný věšení, žádný koncentráky, ale každej komunista dostane podle zákona 190 korun měsíční penze, a ukaž, co umíš."
Co dodat? To bylo v roce 1953, a protože nejsme jako oni, tak bysme jim to zákonem valorizovali.
Šimon Pellar
P.S. Šel jsem si udělat kafe a z rádia v kuchyni mi místopředseda Soudcovské unie pan Mádr potvrdil, že skutečně nejsme jako oni. Hovořil o tom, jak mají soudci a zastupitelé dostat přidáno. A příští rok i policie, hlavně ta komunistická. Teď to opakujou v televizi, tak to asi bude pravda.


Odesílatel: Kosková Alena
Datum: 26. listopadu 2004, 9:17:03

Vážený pane Hutko,
tak to se mi ulevilo, že jste na Národní třídě nevystupoval... Já viděla jen onu reportáž v televizi, na koncert se dívat jsem neměla žaludek, takže nevím, co říkaly titulky. Stejně jako Daniel K. i já jsem si kvůli Vaší domnělé účasti lámala hlavu...
Pěkné svátky Vám i Vaší rodině. Alena Kosková


Odesílatel: Yaro Horachek
Předmět: Pozdrav z Mongolske Gobi od J. Horacka
Datum: 29. listopadu 2004, 18:32:32

Mily, pane Hutko,
Rad ctu Vasi postu and fejetony, skoda, ze jsem jsem tak daleko a nemohl jsem se na Vase patnacte vyroci seznamit s Vami a s Vasi zenou Katerinou a stravit urcite prima vecer s Vasimy sesti platicimi prateli v Trafice.
Pozdravuji Vas jihozapadniho koutu Mongolske Gobi. Mame tu mrazivo ale absolutne cistou oblohu nad obrovskou kamenitou plani lemovanou zubatym skalnim hrbetem nedaleko na sever od naseho tabora. V gere mam teplo, mase mlada mongolska maminka dvou holcicek, kterou jsme najali na poslednich ctrnact dnu naseho pobytu tady aby nam rano v gerech zatopila, vstava v sest a o dve hodiny pozdeji je tu krasne. Ted si prectu Samopal Review 12 a o LILIAN.
Vam a Vasi rodine preji hezke Vanoce.
Jaroslav Horacek


Odesílatel: Ing. K. Bouchala
Datum: 29. listopadu 2004, 7:57:36

Pěkný den, posílám Vám pěkný pozdrav a současně a opakovaně děkuju za Vámi pravidelně zasílané fejetony a jinou poštu. V návaznosti na doručený Samopal revue č.12 si dovoluju tímto objednat u Vás vánoční balíček, který, prosím, zašlete na dobírku na mou adresu. Předem Vám děkuju.
Dovoluju si napsat pár řádků navíc. Registroval jsem Vás v TV u pana Lasici a současně jsem tam shlédl i zřejmě reprízu Vašeho pořadu mj. s V.Třešňákem. Povídání o domově i v souvislosti s jeho "antikvariátním nálezem" napsaného textu národní hymny s otazníkem na konci mě zaujalo. A nejen v návaznosti na Vaše životní osudy a Vaší emigraci. A ještě jednu větu - docela příjemný večer jsem si nedávno prožil na vystoupení Radima Hladíka s Blue Effectem, tedy opět Blue Effect - s původním názvem, jen čas se o kousek posunul.
Ještě jednou za vše děkuju. Přeju Vám pěkné vánoce, pevné zdraví a stálý optimismus.
Karel Bouchala