Pod svatým Václavem se opět demonstrovalo
Jaroslav Hutka vyzval k hedvábné vzpouře

Nové Město - "Nějací blázni?" mžourají překvapení chodci na demonstranty u sochy svatého Václava. "Ale vždyť to je přece Jarda Hutka," všímají si pozornější z nich vousatého písničkáře, "a támhle kytarista Radim Hladík... O co jim jde?"
Je nedělní podvečer a vysloužilý chartista Hutka dělá letos už podruhé problémy. Není to dávno, co odmítl zahrát starému kamarádovi na rozlučce s prezidentováním a vzkázal mu: "Vašku, já nebudu na jednom pódiu s Vondráčkovou a Gottem - ty sám víš, že to jsou představitelé bolševismu a kýče..."
Ale proč teď proboha omotává řetězy okolo Myslbekova koně na Václavském náměstí?
A proč zrovna rudými látkami?
Dobře to chápe snad právě jen generace šestapadesátiletého Hutky, pro něhož tyhle zdánlivě neškodné řetězy z lipových listů symbolizují "stále přežívající komunismus".
Pár minut před demonstrací balí písničkář cigaretu a nahlas sestavuje obrázek, který má se sochou spojený: "Je na něm hlava na hlavě a přísahy věrnosti Masarykovi, Hitlerovi, Benešovi, Stalinovi, Dubčekovi i Havlovi... A je na něm srpnová okupace roku 1968."
Až do ní u svatého Václava žádné řetězy nebyly, zato se tu scházeli lidé, kterým tanky vadily; ostatně právě odtud rozstříleli ruští vojáci budovu Národního muzea.
A komunisté proti nespokojencům brzy zasáhli: obklopili sochu obrovskými dřevěnými sudy, ze kterých rostly stromy.
Pak už se k ní nemohlo a Praha měla novou atrakci - podle tehdejšího předsedy vlády se jí říkalo Štrougalovy sady.
Nevydržely dlouho. Stačilo, aby Čechoslováci porazili Sověty na hokejovém šampionátu, a slavící Pražané výsadbu zdevastovali.
Až teď se Hutka ve svém vyprávění konečně dostává k řetězům, které se tu objevily hned po stromech. "Všimněte si těch železných listů," ukazuje, "jak trčí špičkami nahoru. Mají propíchnout zadek každému, kdo si na ně sedne - je to bolševická náhražka ostnatého drátu." Potom už demonstrace před stovkou diváků začíná - snad polovině přítomných opravdu vadí řetězy a ty ostatní přilákala nezvyklá fraška.
První se ujímá mikrofonu postavička v buřince a se šedivým plnovousem, která je představena jako Jiří Hrdina, geniální guvernér Balbínovy Poetické strany.
Vzletným slohem shrnuje, co jeho přátelům na bodavém řetězu vadí, projev ukončuje výzvou k "hedvábné vzpouře", načež předává mikrofon stínovému prezidentu strany, tedy Hutkovi. Ten mezi písničkami žertuje, že "nastala chvíle, kdy otupíme ostří minulosti", ale ani to nemusí říkat - desítky spřízněnců už skoro celý řetěz omotaly sovětskými vlajkami, pionýrskými šátky i obyčejnými hadry.
Poprvé od roku 1969 se na něm dá sedět.
"Berte to jako vzkaz primátorovi," vysvětluje písničkář, když už se ostatní v klidu rozcházejí: "Možná se teď u sochy knížete něco změní."

Mladá fronta DNES, 2003-06-09, TOMÁŠ POLÁČEK


Balbínovci zahájili hedvábnou vzpouru a "osvobodili" sv. Václava

PRAHA 8. června (ČTK) - Do červeného se dnes v podvečer zahalily řetězy kolem sochy svatého Václava na Václavském náměstí v Praze. Umístili je tam v rámci takzvané hedvábné vzpoury členové a příznivci recesistické Balbínovy poetické strany, aby alespoň symbolicky osvobodili od těchto okovů patrona české země. Řetěz je jen pokrytecká náhražka ostnatého drátu, tvrdí zpěvák a stínový prezident strany Jaroslav Hutka. Řetěz je podle něj sprostě odlit z podob listů lípy, která je národním symbolem, akorát, že ty listy míří ostrými špičkami nahoru, aby na ně nešlo sednout. Něco ve smyslu Národ proti sobě, dodal Hutka. S výzvou ke svatému Václavovi se obrátil veřejně lídr strany Jiří Hrdina, jenž se honosí titulem Geniální Guvernér. "Chtěl bych ti říci kníže, sestup mezi nás, opusť svůj piedestal a veď nás v průvodu mířícím do Evropy. Vždyť tohle jsi chtěl a málokdo ti porozuměl. I dnes, odděleni od tvého majestátu kovovou slavobránou poznané nutnosti, si nejsme zcela jisti, zdali ti rozumíme," přiznal Hrdina ve svém projevu.
Hutka poté spolu s kytaristou Radimem Hladíkem po projevu představil zhruba dvěma stovkám přihlížejících hymnu Balbínovy poetické strany. Poté zahrál na dálku prezidentovi Václavu Klausovi píseň Tango pro Prahu. Připomněl, že končí 100 dnů jeho hájení, "Dnes už ho můžeme začít svobodně, nezávisle, vyváženě posuzovat," dodal. Píseň informuje mimo jiné o tom, že Hradní stráž stále hlídá u vchodu do Hradu.
Řetězy mají bránit pobertům v přístupu na podstavec sochy. Šat získaly především z dosloužilých rudých transparentů a vlajek. Látku místy nahradil krepový papír, určitou raritou byl vlněný svetr, samozřejmě také červené barvy. Zabalené listy tak ztratily své ostří a bylo na ně možné usednout. Balbínova poetická strana se loni neúspěšně ucházela o vstup do Poslanecké sněmovny i do Senátu. I když měla jednoznačně nejoriginálnější program, skončila v poli poražených, nikoli ale na posledním místě. Volilo ji necelých 10.000 lidí.

ČTK / Čechy, 08-jun-2003 19:43, Martin Horák mal