VRAŤTE NÁM VÁŠ SAMET
Sedmnáctého listopadu se na pražském Albertově, odkud před patnácti roky vyšel známý průvod, sešli různí lidé. Několik tisíc studentů s hesly Komunista něco chystá či Nebuďme lhostejní. Muž s gumovou maskou Václava Klause přes obličej a papírovou cedulí s nápisem Tunelování skončilo, zapomeňte. Ladislav Smoljak a Martin C. Putna přišli s moudrými větami. Policista v civilu v černé kožené bundě přišel, protože byl ve službě. Všechny spojovalo rozčarování z polistopadového společenského i politického vývoje.

"... Jestli je odkaz sedmnáctého listopadu v něčem aktuální, pak v tom, že se nemáme smiřovat s daným stavem věcí," řekl do mikrofonu na malém pódiu jeden ze studentů, spoluorganizátor akce s podtitulem S lhostejností na věčné časy?, jež byla vyvrcholením Podzimu bez komunistů.
"Jóó," ozval se nadšený potlesk.

AŽ NA NÁRODNÍ
Poté se slova chopil Ladislav Smoljak, obvyklý řečník podobných akcí. "Hodně lidí, kteří prožili sedmnáctý listopad, si klade otázku, jestli ta událost splnila naše očekávání ... Není důvod k pesimismu ... Ovšem nárůst obliby komunistů a míra, s jakou představitelé exnomenklatury obsadili důležitá místa ve státě ... Tvrdí se, že na zákaz KSČM je dnes už pozdě, ale není to pravda ... S komunisty se nemluví."
"Jóóó," ozval se ještě nadšenější potlesk.
Pak promluvil Martin C. Putna: "Patnáct let od Listopadu trpělivost přetekla. Problém s KSČM vychází od demokratických politiků, kteří říkají: Zapomeňme, už je to dávno ..." "Jóóóó ..." "... něco smrdí ve státě českém a já tvrdím, že ryba smrdí od hlavy ... Václav Klaus by měl být obžalován z relativizace komunismu ... Tito politici by měli odstoupit a místo nich by měli přijít úplně jiní, tak by měla dnešní demonstrace vyústit. Tehdy nás na Národní čekali policisté, dnes tam je Václav Klaus a oficiální oslava magistrátu ..."
"Jóóóóóó ... Jdeme ... Na Národní ...," odpověděli studenti.
"Nejdřív si ale ještě zazpíváme naši hymnu ...," vyzval je starší muž v kabátě, jenž na pódiu vystřídal Putnu. "Gaudea-ehm," zaskočil sám sebe, když nasadil o oktávu výš. "Gaudeamus igitur/Juvenes dum sumus ..."

RUKU K DÍLU
Jak by řekl Václav Bělohradský, akce nesla všechny rysy národního kýče: zpěv, básně, vznešený patos. "Jako by demokracie měla být jenom jakýsi servis ...," psali studenti ve svém prohlášení. Upřímně - nezní to tak špatně. Byl jsem dvojnásobně zmatený, skoro jsem nevěděl, na čí stranu ... Jel jsem na Albertov přímo od televize, z níž se nesl přízemní patos. Politici, které studenti i řečníci z Albertova vinili za současný stav, řečnili ke stejnému výročí. Předseda Sněmovny Lubomír Zaorálek brblal divnou řečí tak dlouho, až zapomněl, co chtěl říct. Václav Klaus se nafoukl a připomněl, že komunismu se jen tak nezbavíme. Stanislav Gross se prý jako malý kluk bál při sledování televizních zpráv. Mirek Topolánek rafinovaně adoroval Václava Klause. A šéf stále drzejších komunistů Miroslav Grebeníček? Dokonce i podle něj jsme nevyužili šanci, již jsme kdysi měli. Na rozdíl od studentů nemyslel zrušení své strany.
Od studentů je podobná akce sympatická. Když je vám dvacet, máte do systému šít naivitou i ideály. Když je vám skoro čtyřicet, jako mně či Putnovi, máte platit daně, aby studenti mohli mít ideály, když jim je dvacet. Protože až jim bude čtyřicet, já i Putna nebudeme chtít ideály, ale důchod. Před patnácti lety, když mi bylo dvacet, jsem z Albertova nešel. Přesto jako bych tady dnes od těch, co tolik zatracují komunisty, znovu slyšel komunistické tóny. Odmítání výsledků svobodných voleb, jakkoli nám z nich může být nevolno. Napravování vkusu. Slova o společném díle, kterých jsem se bál v televizi, když se Stanislav Gross bál zpráv z bipolárního světa. Před patnácti lety jsem stál na Letné. Tehdy jsme požadovali svobodné volby, právo na vlastní vkus a s chutí se zbavovali společného díla. Věřili jsme, že čím víc lidí bude moci mít jinou čepici, tím méně jich bude volit komunisty. Protože čím víc lidí chce dělat společnou věc ...

UŽ JSME TADY
"A už jsou tady naši studenti, kteří nás přišli podpořit. Udělejte jim kordón ...," vybídl moderátor oficiálních oslav magistrátu na rohu Spálené a Národní, kde krátce předtím promluvil i prezident a kde zpíval Ondřej Hejma s Alešem Brichtou. "Hejma zpívá pro modrýho ptáka," zděsil se jeden ze studentů, zatímco zněla Sametová. "Hovno podpořit, nasrat," usmál se před KFC jiný, zatímco ostatní spustili hlasitý pískot. "Není koho volit, není koho volit," ozvalo se mohutně. "Pusťte studenty, ať mohou projít ...," vybídl znovu moderátor.
Před sochou svatého Václava, kde průvod končil, čekaly další tváře známé z listopadu 1989. Jako první dostal slovo Šimon Pánek. Nemluvil dlouho, jen studentům poděkoval. Po něm promluvil jeden z organizátorů: "Na rozdíl od sedmnáctého listopadu 1989 se nám dnes podařilo kordónem na Národní projít ..." "Jóóó," ozval se nadšeně dav.
"Občanská neposlušnost patří k demokracii ...," řekla Jiřina Šiklová. Poté si vzal slovo Tomáš Halík: "Včera v noci jsem se díval na ten báječný pořad na ČT 2, kde od půlnoci do rána běží to, co by lidé měli vidět ..." "Jóóóó." "... zatímco v neděli po obědě běží slabomyslné kohoutí zápasy, po kterých se oni diví, že lidé nemají chuť na oběd nebo volit. Nenechte se strašit řečmi o EU, je pro vás ... Budujte občanskou společnost ..."
"To je dobrý, tolik mladých lidí," pokývl v dešti John Bok, jenž vypadá po poslední hladovce nějak zdravěji.
"My, studenti," začal číst prohlášení hlavní organizátor akce Jan Hron, "jsme sedmnáctý listopad roku 1989 zažili ještě jako děti ... Žijeme v době, kdy polistopadová euforie už dávno odezněla. To je asi přirozené, ale znepokojuje nás, že odezněly i všechny tehdejší ideály či přinejmenším vůle je naplňovat. Zájem občanů o věci veřejné je čím dál vzácnější a obětovat něco pro společný cíl je už zase směšnou frází - stejně jako v dobách normalizace ..."
Slyšel jsem - normalizaci. Ještě že Jaroslav Hutka otevřel futrál a zahrál skladbu o svobodě.
"Jóóóóó," ozvalo se nadšeně pod pódiem.
"Paragraf šavle," vybídla ho Eva Holubová zpoza pódia.
"... Havlíčku, Havle," rozeznělo se pod koněm.
Přiklonil jsem se na malou stranu.

***

Martin C. Putna bohužel zapomněl říct, odkud se vezmou noví politici, kteří nahradí ty současné, již nás tolik štvou. Ryba nicméně skutečně smrdí od hlavy.

Znovu hvězdou. Ježíška Jaroslav Hutka nezazpíval, přestože se mu pomalu začíná podobat. Nejvíc byli ze všeho zmateni policisté, z nichž někteří šli v průvodu určitě podruhé. Až z toho zkomplikovali dopravu.

Tunelování ještě zdaleka neskončilo, jak dokazuje například dvoumiliardová díra ve státní firmě Čepro. A kdybychom zrušili komunisty? Proč ne. Jejich místo by ale hned zaplnil někdo velmi podobný.

Na Albertově se podepisovala petice proti lhostejnosti. Podepsal bych tuhle její větu: "Spojovat se, jde-li o dobrou věc." Protože když se dva lidé, kteří se mají rádi

Reflex, 25.11.2004