Písničkář Hutka vždy jen parazitoval a Kryl ho neměl rád, udeřil spisovatel

Spisovatel Břetislav Olšer dosti peprně okomentoval, že premiér Petr Nečas ocenil písničkáře Jaroslava Hutku za „účast v třetím odboji“.

Olšer nenechal nit suchou ani na socioložce Jiřině Šiklové. „V roce 1977 se Hutka zúčastnil III. festivalu druhé kultury na Hrádečku Václava Havla u Trutnova a stal se signatářem Charty 77, jako komunistka Šiklová. V řadách KSČ tato Hutkova příznivkyně působila od roku 1956. Na podzim roku 1967 přemlouvala své spolustraníky, aby z KSČ nevystupovali, ale zůstali tam a podpořili tím tu stranickou část, která se snažila o reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny KSČ na FF UK. O rok později byla „vyloučena“ z KSČ, jelikož podepsala “2000 slov”, jejichž autorem byl její stranický kolega Vaculík. Chtěla si udělat “oko” u budoucích mocipánů a negovat tímto svým rozhřešením třinácti let své kolaborace s režimem,“ píše Olšer.
„Kvůli policejní šikaně, nebo spíš pro svoji lenost, opustil Hutka v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku. Po „pádu komunismu“ se vrátil, ne však k policejnímu výprasku sedmnáctého na Národní třídu, ale až 26. listopadu 1989 na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni. Očekával Funkci. Nedočkal se. Zase po něm chtěli, aby pracoval. S ručkama dozadu se z něho postupem času stal chechtavý kritik české postkomunistické demokracie… Momentálně zkoumá vlast svého kamaráda Kumara Vishwanathana z Indie,“ pokračuje spisovatel.

Doma i v cizině parazitoval, pobíral sociální dávky
Olšer dále uvádí, že je známo, že Karel Kryl neměl Hutku nikdy příliš v oblibě: „Hutka nikdy pořádně nepracoval a doma i v cizině parazitoval, pobíral sociální dávky a jako homelessák se jen tak bezcílně poflakoval. Od jointu k jointu. Moc toho o pořádné muzice nevěděl, proto po návratu zjistil, že jsou u nás mnohem lepší muzikanti, co ještě navíc celé roky předtím pomáhali Čechům. Tohle ho štvalo a jak to vypadá i po celý život štvát bude. Svědomí má i Hutka, i když je to chorobně závistivý člověk, jenž v životě nic nedokázal, protože bez práce nejsou koláče ani Nizozemsku. Už tam záviděl sousedovi, co pracoval a měl se líp než on.“
Zákon o třetím odboji platí od 17. listopadu 2011. Odbojář je podle něj pouze ten, kdo proti komunistům bojoval aktivně. Zákon pak dělí odbojáře na dvě kategorie. První mají nárok na odznak, stotisícový příspěvek a dorovnání důchodů. Ti, kteří prokážou, že bojovali se zbraní v ruce, navíc dostanou i status válečného veterána, a tedy i další výhody: pečovatelský dům, sociální služby, příspěvky na důchod i lázně, infotmovala ČTK.

Spisovatel a novinář Břetislav Olšer
Břetislav Olšer je spisovatel a novinář. Jako novinář navštívil na pětašedesát zemí světa. Byl prvním českým žurnalistou, který v roce 1991 udělal ve Vilniusu v parlamentu, odděleném od ruských tanků barikádami, rozhovor s prezidentem Litvy Vitautasem Landsbergisem.
Rok poté uskutečnil během války na rozpadajícím se Balkáně rozhovor s posledním prezidentem Jugoslávie Stipe Mesičem. Poprvé se Češi dozvěděli o tzv. romském exodu do Kanady až z jeho torontských článků v únoru 1997. Knihy provází vlastními fotografiemi, z nichž uspořádal řadu výstav doma i v zahraničí.
Napsal desítky publicistických scénářů pro televizi i rozhlas. Svému rodnému Valašsku věnoval příběhy lidí a jejich koní v knize pod názvem "(Ne)čas mezi texisy", za kterou získal jednu z prestižních česko-slovenských Cen E. E. Kische za výjimečná díla literatury faktu. Stejné ocenění mu pak bylo uděleno ještě dvakrát.

Parlamentní listy, 20. 2. 2013