V 70. letech jste byl donucen k emigraci. Překročení hranice muselo být jistě velmi emotivní chvílí. Jaké pocity a zážitky tuhle chvíli provázely?
Při překročení hranic to bylo sice absurdní, ale vlastně fajn. Člověk vypadl mimo bolševickou kontrolu a poprvé jsem byl na Západě. Ale nevěděl jsem a neuměl docenit, co se vlastně stalo. To mi došlo až později a už s tím nešlo nic dělat. Léta jsem považoval emigraci za největší chybu, kterou jsem v životě udělal. Dnes, jelikož už zase žiju v Praze, to považuji za velmi užitečnou zkušenost.

Před časem jste se stal „tváří“ dvou zajímavých televizních cyklů - Příběhy železné opony a V zajetí železné opony, který divákům odhaloval osudy lidí, kteří se toužili dostat za hranice, ale i těch, kteří je střežili. Nebylo nepříjemné prožívat zprostředkovaně znovu vlastní chvíle odchodu? Jak na Vás zapůsobily osudy postav jednotlivých dílů?
Jako emigrant a člověk, který měl problémy s bolševiky, jsem dokázal mnoho věcí jasněji pochopit a prožít. Ovšem taky mi docházelo zřetelněji na těchto lidských příbězích, jak česká společnost není ochotná tyto věci přijmout jako svou vlastní historii. Češi ve své většině nechápou, že je třeba bojovat a být něčemu věren se na takové osudy dívají jako na něco cizího.

Za pár dní oslavíme výročí sametové revoluce, která byla pro Vás zároveň možností návratu domů. Kde a jak jste se o listopadových událostech dozvěděl? Byl návrat jednoznačnou volbou nebo jste váhal?
O tom, že se tady 17. Listopadu cosi chaoticky rozjelo jsem se dozvěděl v Kolíně nad Rýnem a hledal jsem okamžitě možnost jak se sem dostat. Takže se stalo, že jsem byl prvním navrátilcem. Bral jsem to okamžitě jako návrat. Nebyl důvod váhat a neváhal bych ani dnes. Tady jsem doma a to je hlubší než cokoliv politického.

Kulatá výročí lákají k bilancování a hodnocení. Jak se naplnila vaše očekávání a představy, se kterými jste přijížděl v listopadu 89 do Československa a hrál před davy lidí na Letné svou „Náměšť“?
Ten návrat byl jako cosi z pohádky. Písničkář, kterého vyhnali se vrátil a zazpíval píseň o svobodě davu, který radostně přihlížel pádu blbého režimu. Dál už je to jiný a komplikovanější příběh. Obecně se asi dá říct, že tahle událost sice vzbudila naději, ale neměla vůbec žádný obrodný vliv na lidi a prostě z té pitomé české povahy halt vznikl ten režim, který teď máme a budeme mít dál.

Před pěti lety jste odmítl účast na oficiálních oslavách „Národní jinak“, jaké plány máte pro letošní rok?
Jako, že bych se zase něčeho blbého oficielního neúčastnil? Tu šanci asi nedostanu, protože na něco oficiálního mě tentokrát nikdo ani nepozval a asi ani nepozve. Ale jinak mám v listopadu koncerty každý den.

Vaše tvorba je velice široká. Jste nejen písničkář, ale i autor několika knih, mnoha fejetonů, povídek a básní, vydáváte sám své CD doplněné vlastní grafikou. Svými texty a názory jste si získal mnoho obdivovatelů, ale i radikálních odpůrců. Jak se tvoří pod palbou jejich kritiky a co nového plánujete?
Kdyby to bylo pod palbou kritiky, tak by to bylo asi zajímavé, ale spíš jsem teď pod palbou prázdných nadávek a uraženého nezájmu, protože jsem národu „plivnul“ na Jarka. Ale to je spíš věc úsměvná, které se dá taky říkat: blbost kvete. Poslední čtyři roky ale zase píšu písně a je jich velké množství, veselých, vážných, krajinomalebných i svědomíbudících, takže jsem spokojený, že čas nemíjí prázdně.

LISTOPAD

Dějiny vzplály a prolétly Evropou
z hranice vytrhly ostnaté dráty
mocní se na chvíli v obavě zaleknou
zmatkem se formují vlády a státy
znavený marxismus ustlal si v listí
špinavé národy svědomí čistí

zástupy v ulicích ve jménu svobody
skandují bratrství, volnost a rovnost
náměstí plná jsou, prázdné jsou hospody
minulost odešla, přichází radost
právo se vrátí a s ním smysl žití
pravda a láska všem ze srdce svítí

Jakou však sílu má sobectví, chamtivost
nedá se odcinkat žádnými klíči
dav se už rozchází, čiší z něj ospalost
poslední demonstrant naposled křičí
v zapadlých koutech vrána k vráně sedá
moc svoje sirotky svolává, hledá

krádež a podvody, prolhané projevy
jsou zase základem dalšího státu
na drahých bilbordech falešné úsměvy
hlupákům vnucují volební větu
občané u bedny život svůj maří
chudí zas platí ty, kterým se daří

mocných se netýká jediná kritika
tisk je jen šidítko bezmocné masy
svoboda v soukromí žije a zaniká
politik s úsměvem počítá hlasy
dějiny v Evropě vzplály a zhasly
zase jen stejného člověka našly