Vážení přátelé,
koncertů v listopadu je hodně a asi bude jednodušší, když se na ně podíváte.
Jsou tam nakonec ještě i všechny budoucí. Pro mne je teď nejdůležitější KONCERT PŮLSTOLETÍ. Letos jsem na jevišti 50 let a chtěl bych si udělat inventůru.
První vystoupení s Vladimírem Veitem bylo 26. října 1967 v F-klubu v Národním domě na Smíchově. Ale před tím, v létě, jsem ještě několikrát vystoupil v Prostějově a Olomouci. Dramatická zpráva o mém prvním takovém koncertu je zde a jmenuje se ZROZENÍ ZPĚVÁKA Ten den už mi mohlo být jasné, že to nebude jen tak. Ale k větší historii se vrátím v příštím dopise. Snad ještě obrázek z Holandska, kde jsem se nenechal od písničkaření vyhnat a dařilo se i pravidelně vystupovat. Tohle se jmenuje HRÁNÍ V DELFTU

A musím tady nechat ještě místo pro zcela nový fejeton:

MUSLIM V PARDUBICÍCH

Byl státní svátek 28. října a já měl koncert pod hradem. Pod hradem v Kuřimi. V tu dobu se na Pražském hradě dočasný prezident Zeman snažil udělovat nadčasové ceny. V několika případech se zdařilo, že ceny rozdával prezident a ne mocichtivý ožrala. Ale mrtví hrdinové si nevyberou. Možná i Gottwald takové ceny rozdal, ceny u kterých bylo jedno, že zrovna on, ale nebylo jedno komu. Mrtvý se už nevzepře a když je douho mrtvý, tak ani nemá nikoho, kdo by čerstvě a spravedlivě cenu odmítl, jako letos synek zpěvačky Špinarové.
Ale slavnost ve Vladislavském sále bych stejně neviděl, protože před deseti lety jsem televizi zase odstavil. Zvědavost tu ale je a myslel jsem, že ve vlaku z Budapešti do Berlína, na který jsem nastoupil po půlnoci na strašném brněnském nádraží, bude wifina. Nebyla. Průvodčí mi vysvětlil, že je to noční vlak, kdy se prostě spí a basta. A že vlak do Prahy přijede ve 3:45 středoevropského času. Středoevropský čas ještě dvakrát zdůraznil. Nejspíš cítil, že nechápu a ani se tím netrápím.
Tak jsem si na iPadu otevřel rozečteného Mistra a Markétku od Bulgakova a žasl. Dcery mě už před léty upozorňovaly, že je to jedna z největších knih. Průvodčího jsem pochopil až Pardubicích. Ve tři v noci se čas měnil a my, abychom ho dohnali, museli hodinu stát. Nelogicky mě napadla sloka z už dávno nezpívané písně

proč kozák jezdí na koni
no táto řekni proč
středoevropaský čas honí
proto, proto, brou noc

Vlak to byl protivný, vagony páchnoucí a nepříjemně rozdělené do zhasnutých kupé. Když jsem přistoupil do jednoho ještě rozsvíceného, seděl v něm Číňan. Vypadlo z něj, že je turista po střední Evropě a v Praze mu ukradli kufr. Z Vídně ho poslali zpět do Prahy, že o tom musí s českou policií sepsat protokol. Měl v kufru počítač a v něm důležitá data. Angličtina chatrná a já mu zbaběle nevysvětlil, že ztrácí čas. Mám s takovou krádeží zkušenost z loňska a nezájem a neschopnost české policie byla tak strašidelná, že statistiky zločinnosti musí klesnout, protože nemá cenu jim cokoliv hlásit. Ovšem úspěšnost v zacházení s uprchlíky je zase tak neoblomná, že politici mohou hlásit, že tady žádný nechce zůstat. Ale vrchní nácek sociálních demokratů tak strašně prohrál volby, že nám třeba v Praze přece jen nějaká ta syrská nebo afgánská restaurace přibude.
Otevřel jsem zase iPad a četl. Do kupé vešel černovlasý čmouda a sedl si šikmo naproti. Byl to ten strašný mladý muslim s chytrým telefonem v ruce. Natáhl nohy v botách přes uličku na sedadlo vedle mne. Podíval jsem se přísně. Sundal nohy, dal je na zem a sedl si slušně. Znovu jsem se začetl. Vstal a jestli může zhasnout. Pokrčil jsem rameny. Zhasl. Četl jsem dál. Sundal si boty, natáhl nohy na sedadlo vedle mne a cosi nesrozumitelně řekl. Omluvně se usmál. Zase jsem jen pokrčil rameny, usmál se zpátky a ztlumil světlo obrazovky. Četl jsem dál o blázinci a sovětských spisovatelích, černém mágovi, obrovském kocourovi, co platil v tramvaji rublem, pil vodku a o muži s rozbitým cvikrem. Mladík zase cosi říkal. Odpověděl jsem zdvořile anglicky.
“Sprechen Sie Deutsch?” promluvil. Byl to on. Postrach Čechů, který Okamrovi vyhrál 10% ve volbách. Chytrý telefon držel stále před sebou.
“Ein Bisschen,” odpovídám.
“Nemůžu spát, protože se tady nesmí kouřit.” řekl německy. Zase pohlédl do chytrého telefonu.
“Kolik je vlastně hodin?” otázal jsem se. Já mám už třináct let Nokia 9300 a tam se čas automaticky nemění. Řekl mi to blbě. Asi ten jeho telefon zase tak chytrý nebyl.
“Wo kommen Sie her?” zazvídal jsem.
“Ze Sýrie,”
“Z kterého města?” Odpověděl cosi nesrozumitelného.
“Neznám.”
“To je na severu Syrie. Já jsem Kurd.”
“Vy Kurdové jste také muslimové, že?”
“Ano, jsem muslim, ale my milujem lidi. Islám je láska. Islámský stát lidi vraždí, to nejsou muslimové...” A začal pěknou němčinou vyprávět, jak ho rodina poslala do Evropy. Mladí kluci jsou tam ohroženi, protože se jich zmocní jakákoliv ozbrojená skupina, ve které pak musí válčit a zabíjet nebo být zabiti. Rodina zůstala, nebyla v ohrožení života, on byl.
“Miluju Rakousko.”
“Vy žijete v Rakousku?”
Přišel v tom velkém utečeneckém eposu balkánské cesty v roce 2015 a došel až do Rakouska. Nechali ho bydlet, dostal jazykový kurz a brzo dostane i práci. Říkal, že jim bude nadosmrti vděčný, že mu zachránili život a naučili jejich jazyk. Ale najednou vypadal nejistě a zranitelně. Stýská se mu po rodině, ale zpátky nemůže, je tam válka, zabili by ho. Vypadl úplně roztřepaně na peron, kde si skrytě zapálil cigaretu. Nečetl jsem dál. Jede do Berlína k přátelům. Po uličce několikrát přešla po zuby ozbrojená česká policie ve svých černých montérkách ověšených policejním náčiním. Vrátil se klidnější, zul se a zase si natáhl nohy.
“Jaké používá kurdština písmo?” To ho uvedlo do rozpaků. Snažil se vysvětlit, že něco podobného, jako my.
“Latinku?”
“Já neumím kurdsky psát.”
“A jak doma mluvíte?”
“Doma mluvíme kurdsky, ale to jsme ve škole nesměli. Jenom arabsky. Arabsky umím psát výborně.”
“Zasloužili byste si stát. Je vás hodně, asi třicet milionů.”
“Ale to je těžké a nebezpečné. Máme mnoho nepřátel a je válka.”
Ještě chvíli jsme mluvili, ale začalo to váznout. Vypadalo to, že dál už mluvit nechce a mně se nechtělo dál ptát. Začal jsem znovu číst, zasažený pohledem do velkého světa z malého uzavřeného českého dvorku. Také mohl milovat Česko, ale to jsme mu nedovolili. Vlak stále stál a čekal na středoevropský čas. Promluvil Číňan:
“Myslel jsem, že ve střední Evropě jsem bezpečný. Neměl jsem kufr vedle sebe, ale dal jsem si ho nad hlavu,”. Bylo mi ho líto.
Domů jsem dojel ve čtvrt na pět, plus ta skrytá hodina v Pardubicích. Všichni spali, venku už bylo chladné světlo a doma zima. Pustil jsem si počítač a podíval se na hradní vyznamenané a od srdce se podivil. Yvetta Simonová a Helena Vondráčková? Že tam bude Nohavica v kravatě se vědělo už půl roku, i když mnozí marně doufali, že nebude. Byl jsem utahaný, ale přesto mne to rozesmálo. Došlo mi, co mi dosud nebylo jasné. Tři normalizační zpěváci. Chuděrka Simonová byla v radiu a televizi takové to solidní pozadí povolené komunistické zábavy, odváděla pozornost od světa šedi a strachu věčným omíláním bezobsažných písní, které se v hlavách zahnízdí a stanou se fasádou času. Kéž lavičko, kéž bys promluvila se stala účinnou dekorací před ruskou okupaci i po ní. Lavička v jasmínu měla funkci to zařídit tak, že okupace jakoby nebyla. Hodná paní asi ani moc nevěděla, jak je pro bolševiky důležitá. To Vondráčková věděla. Nalila do normalizace mladou krev a optimismus, a sice písně byly také bezobsažné, ale mladistvě sexy a zase tím věčným opakováním začervily hlavy a staly se stopami času a vyvolávají krásnou vzpomínku na mládí, nikoliv na okupaci. Byla užitečná a užívala si toho. Jarek se tvářil blbě. Chápu. Přiznat se ve Vladislavském sále k normalizaci už platí napořád.
Mluvit s StB začal v roce 1986. Pak se, podle zápisů v účtárně StB, stýkal se svým estébákem po hospodách. Poprvé, 25. března 1987, estébák vyúčtoval útratu 19 korun. Těch pravidelných schůzek bylo 23. Poslední 20. listopadu 1989 za 22 korun. Škoda, že se nezachoval zápis. Šlo asi o festival ve Wrocławi. Nejspíš bych se dočetl i o sobě, ale něco jiného, než co mi tam Jarek říkal. Že prý jsem byl vždy jeho učitel a vzor. Připojil se k nám tehdy na chodbě divadla Pavel Kohout a švitořil, že se kamarádil s jeho tatínkem. Sloužili spolu v padesátých letech ve stejném vojenském uměleckém souboru. Táta Nohavica byl, stejně jako Kohout, úspěšným komunistickým básníkem. Ale o čem mluvil Jarek se svým estébákem na jejich schůzkách už se nedozvíme. Oba jeho spisy byly živé, estébák je měl asi v šuplíku a nejspíš když zjistil, co se děje, tak je sbalil. Možná zničil, možná schoval a pozděj třeba i prodal někomu, kdo na to měl peníze i zájem.
Nohavicova role jako normalizačního zpěváka byla významá. My písničkáři jsme bolševikovi zamotali hlavu a dokázali zcela nenormalizačně, že zde svoboda nebyla, že muž s kytarou je lovená zvěř. Potřebovali tedy písničkáře, který by předvedl, že to není pravda. Našli ho, domluvili se a každý měsíc domluvu aktualizovali. Líbivé písničky plné všenaznačujících profesionálních poetismů, mistrovská podvodnická komerce, která svým balancováním na hranici kýče neublíží. Stáhla s sebou davy a ostatní písničkáři byli najednou šmudlové, kteří prostě nemají dost nadání pochopit dobu a stát se stejně slavnými. Zemanova medaile za zásluhy o normalizaci v oblasti umění Nohavicovi patří právem. A společně s Vondráčkovou ten profesionální optimismus šíří dál a dál... a než se čtvrtek sešel se čtvrtkem, dostal Mirek ještě od ruského velvyslanectví cenu Stříbrného lukostřelce (nebo lukoilstřelce?) za rozvoj česko-ruských vztahů a Zeman mu vzkázal, že si zaslouží ocenění měrou vrchovatou... ale tady není úplně jasné za co. Vyjasní se asi až zase promluví archivy.

Nancy 5. listopadu 2017


Odesílatel: Jan Burian
Datum: 8. listopadu 2017, 0:19:44

Díky, potěšil jsi srdce mé :-)
Honza


Odesílatel: Petr Klaška
Datum: 8. listopadu 2017, 0:01:34

Zdravím, pane Hutko, ač dlouhé, ale přečetl jsem to celé. Napsal jste to přesně.
S pozdravem Petr Klaška
PS. To strašné nádraží


Odesílatel: Jaroslav Vesely
Datum: 8. listopadu 2017, 9:31:24

Dobrý! Dík Slávek Veselý, Jičín


Odesílatel: Vinterová, Eliška
Datum: 8. listopadu 2017, 9:20:48

Děkuji.


Odesílatel: franapavel
Datum: 8. listopadu 2017, 9:20:10

Ahoj Jardo, díky a přeji Ti pěkný den!
Pavel Fráňa, Brno


Odesílatel: jindrastreit
Datum: 8. listopadu 2017, 9:11:05

Milý příteli,
děkuji za dopis s přílohami.
Početl jsem si.
Pokusím se přijít na některý z koncertů.
Těším se a vzpomínám,
Srdečně Jindra ze Sovince


Odesílatel: guerilla
Datum: 8. listopadu 2017, 9:09:13

Krátce, stručně, jasně!


Odesílatel: Jaroslav Marek
Datum: 8. listopadu 2017, 9:06:37

Dík za fejeton, s Nohavicou jsi to vystihl. Pamatuji ho taky z Wroclavi. Můj problém se jmenuje Bělohradský. Od Zemana medaile za "filosofii" (hned potom, co vystupoval v jeho kampani) - on ale vystudoval v levé Itálii krajně levou politologii a tady mlží a neustále převléká kabáty. Jako "filozof" vítal filofozicky kdys novou stranu Zema- novců, pak hnutí ANO, které tehdy odmítalo Zemanovce (možná, že "filozof" už znal ten velký východní oblouk, který pojil oba dříve protichůdné, nyní se podporující strany, spojené přes Lukoil a jehocara.). Přemýšlím, zda se s B. střetnu v diskuzi o exilu, kam mě pozval Petr Placák. Za hrdinu exilu tam je současná "literární" hvězda Hvížďala (střihne několik knih stejných otázek různým lidem ročně, já patlám román několik let a pak - marně- sháním sponsory, aby to vůbec vyšlo).Kde je on, bývá Bělohrad - náhoda? Osudovost? 13.11. v 19 h.v Havlově knihovně, Ostrovní 13, P.1. Ale třeba tam budeš, vždyť jsem se na jedné z Hvížďalových vernisáží sešli zase po letech - rád bych se zeptal jak to máš s nočním vstáváním - já už skoro nespím ... na hovor se těší Jarda Vejv.


Odesílatel: vaclavreischl
Datum: 8. listopadu 2017, 9:03:50

Ahoj Jardo,
diky za info a predevsim Tvou zpravu o "vlakovem spojeni" v zemanove raji. Pripomina mi to dobu kratce pred mou emigraci(1973). Mimochodem je o Tobe kratka zminka v romanu "Die Haupstadt" Menasse, co dostal na frankfurtskem kniznim veletrhu cenu veletrhu. Menesse je zastance EU a narodil se jako vidensky zid v Brasilii. Zminka o Tobe je ve ve smyslu, jak to je dnes tezke a bezvychodne zit dnes ve stale "znormalizovane" Ceske republice. Znas ho osobne?
Asi ta "bezvychodnost" ma tradici (vzpomen si jen na to jak jsi byl pank na Vaclavaku!) a hodne je o tom v pohadce o krali "bez satu" ktereho vsichni obdivuji a se mu snazi podobat a se dle neho "oblekat"...
Ty jsi proste stale "pankac" a nemel bys tolik bojovat s "odevnim prumyslem"!
Zdravim Venca


Odesílatel: Zdeněk Pátek
Datum: 8. listopadu 2017, 8:43:43

Dobrý den, Jardo Hutko!
Děkuji za pěkné (i když skličující) čtení a přeju Vám co nejlepší dny příští. Z Nohavici je mně děsně smutno, už proto, že jsem mu to všechno jako kluk s kytarou tolik žral a náruživě to reprodukoval po nádražích a u ohýnků a taky na gymplu v šatně v kouři prvních cigaret... a že jsem při Portě lítal s fixem po Plzni (1984) a na plakáty přimalovával karikatury a upozorňoval, kdo všechno tu chybí, neboť má zaracha anebo je kdesi "venku". Nevím, jestli jste zaznamenal v rádiu ten duel mezi Janem Burianem a Pepou Nosem na tohle téma, je to přinejmenším poučné a z toho Nose (Nosa?) mi chvílema pumpoval žaludek... no nic. Mějte se hezky.
Váš fanouš a spojenec Zdeněk Pátek


Odesílatel: Otakar Mika
Datum: 8. listopadu 2017, 8:21:17

Dobré ráno Jardo,
jmenuji se Otakar Mika a kdysi jsme se potkali v Sokolově na tvém koncertě. Potom si přijal pozvání a jeli jsme na Chlum Svaté Máří. Cestou nám došel benzín a jedna paní se nad námi pozdě v noci smilovala a poskytla nám kanystr paliva z garáže nepřítomného manžela. V té zimě jsme nepostřehli, že lijeme do nádrže naftu…
Nakonec nás zachránili horníci z blízké šachty, kde jsem pracoval na rozvodně. Při podpisu Charty 77 se moje profese „horník,“ dobře vyjímala mezi tolika tituly. Když bylo auto konečně pojízdné, tak jsem ti sliboval, že na Chlumu udělám kotel horkého čaje. Nebylo nám přáno – v té zimě normalizace zamrzly rozvody vody a vytopené prostory se v barokním areálu také najít nedaly. Vrátil si se do Sokolova, kde se o tebe postaral můj kamarád v teplém paneláku. Pro tebe zážitek jeden z mnohých pro mne jedinečný. Stejně jako setkání s Janem Rejžkem, který byl před pár dny se svým pořadem v Kraslicích. Snad jen ten alkohol jsme si nemuseli tolik pustit k tělu.
Prostě jsem ti chtěl jen napsat, že se mně tvůj fejeton a pohled na dnešní situaci líbil.
Přátelsky Ota


Odesílatel: mildesrevival
Datum: 8. listopadu 2017, 7:44:14

Pane Jaroslave, skvělej příspěvek: nechybí nadhled, nechybí postřeh, nechybí fakta, nechybí rukopis, ani to lidský moudro nechybí. A komu nechybí třeba jen selskej úsudek, tomu se to dobře čte. Dík.


Odesílatel: pavel ricar
Datum: 8. listopadu 2017, 7:33:14

Ahoj, to jsem si pozorne precetl a souhrn je dobre napsany. Pavel


Odesílatel: zdenek.outrata
Datum: 8. listopadu 2017, 6:11:08

Děkuji za dopis! Fejeton sdílím ( obzvláště se mi líbí výraz "dočasný prezident" ) a dle kalendáře koncertů to mám nejblíže příští pátek v Troppau, což je v podstatě za rohem..... Držím palce a přeji stálé zdraví!
Zdeněk Outrata


Odesílatel: jakub straka
Datum: 8. listopadu 2017, 6:43:58

Dobrý den, děkuji Vám za zprávu na Facebooku. Moc si Vaší podpory vážím. Myslíte, že byste nám mohl tedy alespoň napsat nebo zanechat nějaký vzkaz, který bychom mohli ten den přečíst? Mockrát děkuji.
S přáním hezkého dne, Jakub Straka


Odesílatel: Oliver Malina
Datum: 8. listopadu 2017, 10:05:29

Ahoj Jardo,
delší dobu jsme nekomunikovali, ale snad to nespadlo pod stůl z mé strany nikolivěk. Toho 7. prosince bych to rád natočil jestli budeš souhlasit 50 let na scéně se už nedá zopakovat, tak ať to máme zaznamenané přeci. Jinak skvělý fejeton, hned po ránu mě pobavil, tak asi tak. Mávám Oliver


Odesílatel: Markéta Lutková
Datum: 8. listopadu 2017, 9:54:40

Milý Jardo,
veliké díky za tyto Tvoje řádky. Vždy si je s chutí přečtu. Doslechl jsem se, že se Ti podařilo vysoudit odškodné za těžká příkoří, která jsi tady ve vlasti utržil. To Ti ze srdce přeji a těším se z toho spolu s Tebou! Boží mlýny melou pomalu, ale jistě! Musí se ale do nich dodat materiál, naprázdno neumelou nic. A to Ty celý život děláš a děláš dobře. V tom jsi nám krásným příkladem.
Včera jsem se vrátil z Koclířova u Svitav. Je to poutní místo a dělají tam často duchovní cvičení. Hrál jsem při nich od pátku večer do včerejška do oběda. Před 14 dny jsem byl zase na jiných na Hostýnku a tuto neděli tam také ještě jednou jedu. Budou trvat skoro týden a to pak hraju od Božího rána až do noci - někdy to končí až kolem 21 hodin. Ale mezitím je spousta přestávek. Vždy zahraju jen jednu nebo dvě písničky, ale za ten den je jich minimálně 20 - 25.
Také Ti blahopřeji k té krásné Padesátce let na pódiu! Kam se na tebe hrabu! Ještě mi chybí 3 nebo 4 roky.
Všechno dobré, Jardo, od Pána Tobě, Tvé ženě, dětem a všem Tvým drahým Ti přeje ze srdce
Petr


Odesílatel: daniela ricar
Datum: 8. listopadu 2017, 14:56:44

pane Hutka,
nikdy jste nic neumel (neumite zpivat, neumite hrat a Vase texty jsou s prrominutim ke zvraceni), prizivoval jste se na momentalni politicke situci, zejme Vam chybi i natolik inteligence zaregistrovat, co se vlastne v Evrope deje! Jste nechutny prostitut a skudce ceskeho naroda. Nemate vzdelani, nemate niveau, nemate nic jineho nez dusi a srdce trapneho zaprodance - VYMAZTE NASI ADRESU! Panu Zemanovi se omluvime za Vas! Daniela Ricar


Odesílatel: novakpa
Datum: 8. listopadu 2017, 14:13:01

Jaroslave, moc děkuji za fejetonek a držím palce ať vše klapne na "1". srdečně, pavel


Odesílatel: Otakar Vychodil
Datum: 8. listopadu 2017, 14:20:01

Dobré listopadové odpoledne, milý Jardo,
velice jsi mě potěšil tímto povídáním. Jsem prostě rád, že pořád existují nějaké „milestones“ po anglicku, spíše menhiry po keltsku (to jsou ti Keltové, o nichž historici tvrdí že, tu asi nikdy nežili – tři kilometry našeho domu jsou zbytky jejich oppida, nejspíš mám vlčí mhu). No a Ty jsi jeden z nich, z těch menhirů ☺
Díky Ota


Odesílatel: jirina.siklova
Datum: 8. listopadu 2017, 13:32:24

díky, posílej mně své texty. Já jsem již stará a neumím si to stáhnout .Píšeš dobře,moje dcera tě milovala, ale dnes je z ní taky již stará ženská, lékařka, která má třicetileté děti, tedy moje vnuky. Tak zdravím Jiřina Siklová


Odesílatel: kos
Datum: 8. listopadu 2017, 13:43:06

"Zemanova medaile za zásluhy o normalizaci v oblasti umění Nohavicovi patří právem..."
Tak jest, patří. Právem může být na ni hrd.
Je to skvělej feuilleton (opět). Je to o lidech, kteří si přisednou.
A navíc, Master i Margarita je můj ruský román č. 1 již léta letoucí. Taky bych si ho vzal do vlaku, ale iPad nemaje, na knihu bych neviděl, kdyby tam zhasli.
Měj se, Mirek


Odesílatel: dagmar maria agnes Bouz
Předmět: pribeh preskakuje
Datum: 8. listopadu 2017, 12:03:22

Prosim Te nech nekoho lektorovat nez text das ven. Jinak to vypada ze jses na LSD. vse nejlepsi k padesatce! Dasa


Odesílatel: Jiří Dušek
Datum: 8. listopadu 2017, 11:50:51

Jaroslave, ten fejeton je brilantní. 17. listopadu jsem pozván evangelíky, abych promluvil na vzpomínkovém shromáždění v jejich kostele. Mohu tam z toho fejetonu citovat ? A omlouvám se, nějak mi uniklo, kdo je ten Mirek, který dostal vyznamenání „lukoilstřelce ?
Z drsného severu Čech zdraví Jiří Dušek


Odesílatel: Alena Kubíčková
Datum: 8. listopadu 2017, 10:35:35

Díky, pane Hutko, za Váš čistý pohled. Přečetla jsem si Váš fejeton, díky moc. Ráda přijdu na Váš koncert v Praze.
Se srdečným pozdravem a s úctou Alena M.Kubíčková


Odesílatel: Pavel Kovačka
Datum: 8. listopadu 2017, 10:38:18

Děkuji za fejeton. Čte se jedním dechem. Mějte se hezky.
Pavel Kovačka


Odesílatel: Orza
Datum: 8. listopadu 2017, 11:30:52

Myslím si, že jasné, za co to ocenění Jarek dostal, je. Dává a pojímá se to většinou za celoživotní dílo - včetně. Jeho sračky o třech čunících jsou jen krytím toho pravého a podstatného, za co to dostal.
Dostal to za to, jak uměl lhát sám sobě, kamarádům, svému obecenstvu, a jak naopak byl pravdivý k StB.
Orza


Odesílatel: Petr Havlík
Datum: 8. listopadu 2017, 11:11:01

Moc pěkný fejeton. Díky Jardo! Petr


Odesílatel: Sekretariat ASV
Datum: 8. listopadu 2017, 10:20:16

Děkuji za přízeň a čtení, blahopřeji k výročí - pochopitelně s přáním další úspěšné padesátky, Jitka Scholz


Odesílatel: Blažek Jiří
Datum: 9. listopadu 2017, 0:19:52

Milý Járo, děkuji za program Tvých koncertů a SKVĚLÝ !!! fejeton. Moc dobře napsané !
Můj "kamínek" do mozaiky názorů na LETNÍ ČAS.
Srdečně z Plzně zdravím . . .
Jiří Blažek


Odesílatel: majka.slamova
Datum: 8. listopadu 2017, 18:59:57

Děkuji za váš program i za ten zajímavý fejeton. Pro mne bude přístupné dojet do Janovic nad Úhlavou jinak je vše dost daleko. Mailík jsem přeposlala zájemcům ,plakátek s malbou rozdám známým. Nakonec proč bych nemohla jet do Prahy a jít na váš koncert a přespat v Dejvicích u příbuzných.
Volby: no volila jsem jako hodně lidí pana Babiše, říkala jsem si že na něm určitě něco bude když ho tolik nesnáší. Já zas nesnáším Sobotku a Kalouska. No a jak je to s těmi prezidenty to je pro mne neznámá. Uvidí se a já nejsem pražanda takže to mám horší s rozhodováním. Volit poctivě chodím. Poraďte jak to vlastně je, ale Topolánka také nechci. Mějte se moc hezky, krásné Vánoce a štěstí do roku 2018 a napište mi nějaká moudra abych se vyznala. Zdraví rodinu Majka Slámová


Odesílatel: Mirek Ženatý
Datum: 8. listopadu 2017, 18:40:24

Muslim v pcich
Nadhera
Diky
Ženatý M


Odesílatel: Adam Koutny
Datum: 8. listopadu 2017, 18:15:42

Dobry den,
Pane Hutko uznaval jsem Vas a mel jsem rad Vase pisnicky ktere si poustely rodice a jsou stale dobre k poslechu.
Bohuzel asi spise pro me, mi Vase emaily prijdou nudne, unavne, urazejici a nevhodne. Nicmene ctim Vase pravo na demokraticky projev.
Z meho pohledu po precteni poslednich Vasich emailu mam z Vas dojem, ze se stavate starym dedkem ktery kolem sebe vztekle kope a vsechny soucasne aktivni lidi nejen v politice odsuzuje. Vsichni jsou troubove a delaji to spatne.
Mohl by jste napsat tedy koho podporit, volit, koho ctit a kdo a co dela dobre. Jste na me moc negativni, takovymi lidmi se neobklopuji a prosim tedy o smazani me adresy z Vaseho email klienta pro hromadne rozesilani. Dekuji
Ps. Za zaverecnou odpovedbych byl potesen.
Adam Koutny ze Zlina


Odesílatel: Hana Hrdová
Datum: 8. listopadu 2017, 17:24:45

Takže Nohavica dostal i ruskou medaili? Ten teda válí! Ale mě to už dávno nepřekvapuje. Já na něho přestala chodit r.1987. Hrál tehdy v Brně na Kolejích. Stála na něho velká fronta. Když jsme přicházeli, zjistili jsme, že před námi jde Nohavica s nějakým svým známým. Stoupl si asi 15 metrů za ten dav a řekl: "Vidíš ty debily, jak tady na mě stojí frontu? " a smál se.
Podívali jsme se na sebe a a aniž bychom si cokoliv řekli, otočili jsme se a už na něho nikdy nešli. A když na něho prasklo to donášení na Kryla, kdykoliv slyším nějakou Nohavicovu píseň či ho vidím, tak se mi vybaví scéna na jednom koncertě, kde po převratu vystupovali různí umělci a když dohrál Kryl, tak za ním přišel na pódium Nohavica a podal mu klíče od svého bytu, že je u něho vždy vítán. Prvně na něho donáší a pak mu dá klíče od svého bytu! Prostě hnus!
Tomu, že se Nohavica vyfotí s Okamurou a řekne, že má rád jeho názory, už se jen směju. Zrovna včera večer se redaktorka České televize Okamury ptala na jeho vztah k Rusku, jestli je pravda, že by si přál příklon naší země na Východ. Neodpověděl. Jen si mlel svou. Redaktorka se ptala znovu a znovu. Odpovědi se jí nedostalo. I když vlastně tohle jednání je též odpovědí. Vrabec vedle vrabce sedá...
Jinak Tě, Jardo, zdravím. A doufám, že se Ti daří. H.


Dobrý den, pane Hutko,
děkuji za zaslané poslední informace o Vašem aktuálním programu.
Dnes bych si dovolil jen malé upřesnění k Vašemu fejetonu:
„…Všichni spali, venku už bylo chladné světlo a doma zima…podíval se na hradní vyznamenané a od srdce se podivil… Chuděrka Simonová byla v radiu a televizi takové to solidní pozadí povolené komunistické zábavy, odváděla pozornost od světa šedi a strachu věčným omíláním bezobsažných písní, které se v hlavách zahnízdí a stanou se fasádou času. Kéž lavičko, kéž bys promluvila se stala účinnou dekorací před ruskou okupaci i po ní. Lavička v jasmínu měla funkci to zařídit tak, že okupace jakoby nebyla. Hodná paní asi ani moc nevěděla, jak je pro bolševiky důležitá…“
Jste k písničce Lavička v jasmínu trochu nespravedlivý. Jejím autorem je Miloslav Ducháč (slova Miroslav Zikán), který byl po válce pianistou a hlavním aranžérem orchestru Karla Vlacha. Vznikla už v roce 1956 (to Vám bylo teprve 9 let) pro tehdy jeho hlavní zpěvačku Věru Rackovou (manželka Jiřího Štuchala) a byla celá léta jejím hlavním hitem. Yvetta Simonová se stala hlavní zpěvačkou orchestru Karla Vlacha až od roku 1958 a písničku tak od Věry Rackové později do svého epertoáru jen převzala – jako jeden ze stálých hitů Vlachova orchestru – dávno před normalizací...
Lavička v jasmínu tedy nebyl ani v nejmenším normalizační hit vytvářející „účinnou dekoraci před ruskou okupací i po ní“, jak píšete. Ostatně tu písničku Lavička v jasmínu nazpívaly s oblibou i jiné zpěvačky – Marta Kubišová už v roce 1965, Judita Čeřovská, nebo Laďka Kozderková…
S pozdravem Josef Ryzec

Vážený pane Ryzec,
děkuji za vysvětlení a informace a nezpochybňuji je, přesto se myslím, že se v tom celkovém hodnocení nemýlím. To o čem píšu, že se stalo rolí písničky Lavička v jasmínu, neháže na paní Simonovou žádné špatné světlo, ale jak si tyto písně komunisti využívaly ve svých monopolních mediích je druhá věc a ta prostě tak byla...srdečně Jaroslav Hutka


Odesílatel: Monika MacDonagh-Pajerová
Datum: 8. listopadu 2017, 15:48:55

milý Jardo,
díky, že píšeš, měla jsem úplně stejné pocity nechutnosti a přitom mi to nedalo, sledovala jsem ta vyznamenání s úžasem...že se ti lidé nestydí?
Ale co by se styděli, když se tehdy nestyděli, že.
K těm Hasičům bych strašně ráda vzala rodinu, aby viděli, koho tak oddaně miluju a je můj nejoblíbenější český básník :). Jak sehnat lístky? 5- 10, udala bych určitě,
moc na tebe myslím v těchto dnech zvláště a jsem za tebe moc ráda,
Monika


Odesílatel: zararaka
Datum: 8. listopadu 2017, 15:48:49

Ahoj a děkuji Jardo!
Výmluvný fejeton, přeposílám.. R.


Odesílatel: sova
Datum: 9. listopadu 2017, 10:28:14

Jardo, přesně ! A ta písnička není zapomenutá, neboj :-)


Ahoj Jardo,
možná si na mne nepamatuješ, když jsi přiletěl poprvé co Čech po revoluci, tak jsem byl za Tebou na letišti, pak jsem Tě vezl do města a večer jsme vysílali živě Mikrofórum - Studio mladých a pak jsem se také setkali v Medůze se společným kamarádem z Holandska Bobem, a i jinde. To jen tak na připomenutí.
Na stará kolena jsme si pořídil snad všechny Tvoje desky, nostalgicky poslouchal, přečetl vzorně všechny texty na zdvihnul palec na obdiv. A tak jsem pro některé své známé a manželku zakoupil vstupenky na 7. 12. k Hasičům a moc se těším. Doufám, že tam budou i ty staré písně, které jsem zuřive na kazetách množil a rozdával kamarádům, které jsme hráli na kytary a říkali si, že bolševik vyhrát nemůže. Písně nás spojovaly.
Na webu máš dost fotek, které jsem Ti poslal, jenom jsem dlužen popisky. Snad někdy.
Milý Jardo, snad jsem Tě příliš neotravoval mým povídáním, jo a s Tím Nohavicou máš pravdu - o tom Ti může více říci i náš společný kamarád z Přídodovědecké fakulty - doc. Martin Košťák, se kterým jsem byl v Gobi vykopávat dinosaury - jeho nebo jeho kamarády dokonce Nohavica udal.
Měl se fajn a těším se na koncert.
Boris Hlaváček

Ahoj Borisi, to víš, že si tě pamatuju, některé věci, včetně tehdejší prodloužení vysílání z jakýchsi vysílacích věží se nezapomínají a mám radost, že přijdeš k Hasičům, tam asi nebude čas na velké povídání, ale někdy bychom mohli, čas běžel a teprve teď později odkrývá mnoho věcí, mám radost, žes mi napsal. A jak mě Nohavica zase moc nezajímal a tou písní jsem si s ním vyřizoval účty vlastně jen za Kryla, tedy nakonec já jsem šel za vola, ale netušil jsem jak hluboký bude mít ta píseň záběr, dnes po tom všem by mě to, co pak Košťál ví, zajímalo, protože najednou už to není není co bylo to bylo, ale jaksi co bylo by mohlo být zase, pokud už to tady zase není a to je potřeba se nakonec i nějak brátnit.
Jarda

Ahoj, moc díky za odpověď a správně říkáš - nelze tvrdit co bylo to bylo, neb co bylo může být zas.
Jinak, jak jsme vysílali a pak jsme měli spolu domluvený telefonát hned druhý den po vysílání a já Ti nezavolal, možná už nepamatuješ, tak mi vypnuli telefon, protože jsem doma přestavěl kuchyňský stůl a místo něj jsem dovezl tajně z Čs. rozhlasu magnetofon Jansen ze kterého v době revoluce vysílalo a na něm stříhalo BBC. Což se proláklo a už jsem v tom lítal zas.
A svazky některé živé jsou pořád a tím mají některé v hrsti. Mohu na své osobě dokumentovat, sice mne nemají v ve své moci, ale mohl bych se z nich dozvědět mnoho zajímavého o jiných. Prý svazek, který na mne vedli i se jmény těch, kteří mne sledovali, odposlouchávali a bonzovali je někde uložen, protože jsem byl středem zájmu STB ještě po listopadu 89. A tyto svazky někde jsou a nikdo - tedy "nikdo" neví, kde jsou.
Ale to je na delší pokec.
Tak u Hasičů na viděnou
Boris
Odesílatel: Zdeněk kytka
Datum: 9. listopadu 2017, 12:19:37

Díky za info, pane Hutka
A fejeton ... dobrý
S úctou Zdeněk Řeřicha