Odesílatel: Ing . Richard Švandrlík
Předmět: Jardové
Datum: 26. dubna 2006, 18:26:38

Taxem si jako obvykle koupil v sobotu Mladou frontu, a tentokrát jste na mne zíral až překvapivě realisticky. Článek dobrý, četl jsem několikrát a zkoušel se vnořit se do Vašeho rozhodnutí - pustit se do politiky. Souhlasím a držím palce Vašemu zvolení. Bohužel nemám tak rozvětvenou rodinu, abychom to tolik ovlivnili.
Mladou frontu kupuju vždycky jen v sobotu a většinou mne uspokojí v tom směru, že si něco vystřihnu a uložím. Tentokrát - vedle Vaší stránky - to bude i "Ostravacká" stránka s tolika mně neznámými a úsměvnými výrazy, kterou uložím do archivu.
Ta veselá "ostravština" mně totiž připomenula dávnou češtinu z konce 19.století, do které se při bádání v historii občas nořím. Byla tak rozkošatělá, bující, neustálená, spoustu slov už zaniklo. Nebo dostalo jiný smysl. Zkrátka ještě se nějak rodila. Například v Ottově slovníku se najdou někdy tak věrné definice různých výrazů, jak dnes nejsme schopni adekvátně vyjádřit. Dnes už jsme češtinářsky ustáleni a bojíme se asi přijímat novoslova jako v tom 19.století. Také Vaši milí "zákonodární mimoňové" či "odburanizování" mně to připomněli.
Ale co. Němci jsou na tom mnohem hůř, zvláště jejich písemná forma - ta už má staletí a táhne za sebou svá "sch", "tsch", "ß" jako bagáž. Pět německých řádků přeložíme v klidu třemi českými řádky (v tom jsme mladší).
Ještě poděkování za Vaše řádky k tomu mému rodinnému exilovému problému a k Vašemu svátku přeju vše nejlepší a hlavně až rošťácky dobrou náladu
Váš Richard Švandrlík


Psí život Ondřeje Hejmy

Nová mediální tvář bursíkovců, písničkář Jarda Hutka, se nechala ukecat a v nedávném rozhovoru sdělila, že je třeba "odburanizovat" tuto společnost a nabízet novou interpretaci evropských dějin. Z výšin své osvícenosti nevybíravým jazykem poplival českého prezidenta, jakož i smysl národního státu a potvrdil, že tato pestrá družina bude propagovat budování evropské říše coby protiamerické pevnosti. Zdá se, že právě v otázkách zahraniční politiky budou mít zelení k Paroubkovi a komunistům nejblíže. Docela by mě proto zajímalo, zdali Hutka se svou osobní emigrantskou zkušeností opravdu věří na ideály svobody a rovnosti v této zhýčkané Evropě, hnijící pod příkrovem neupřímné politické korektnosti. Jestli si myslí, že najdeme společný jazyk, a pakliže ano, který to bude. A jak máme hledat společnou interpretaci dějin, když se dvě sousední země už patnáct let nedokážou domluvit na tom, které dekrety jsou platné, neplatné, případně vyhaslé? Může být Evropa se svou nesrozumitelnou a v každém jazyce jinak interpretovatelnou právní hatmatilkou opravdu soudržná, a navíc konkurenceschopná? Zatím to tak nevypadá. Ale hlavně je třeba říci, že definitivně rezignujeme na sen o dohánění západní Evropy v okamžiku, kdy vstupujeme do integračního chomoutu s třetinovou životní úrovní, ale se stejnými daněmi a růst omezujícími normami včetně těch ekologických.

      Reflex, 27.4.2006


Stůj, Hutko zelený

Když se někdo podivuje nad tím, že do voleb kandidují i někteří "výkonní umělci", říkám si, proč ne. Jsou to svéprávní spoluobčané a pokud splňují náležitosti, nemělo by se jim bránit. Ale...
Po nadšených popřevratových časech, kdy v poslaneckých lavicích sedávali Rudolf Hrušínský, Jan Kačer nebo Michael Kocáb, však veřejnost vystřízlivěla, zpozorněla, a je v paměti, jak voliči odmítli neobratné pokusy o vstup do politiky Heleny Růžičkové, Jiřiny Jiráskové nebo Petra Jandy a začali citlivě vnímat přínos dalších zájemců "od kultury".
Také letos se pár kumštýřů hodlá vydat voličům vplen, neboť je partajím smažno a různí lepě švihlí tlové batoumají v dálnici. Například písničkář Jaroslav Hutka míní kandidovat v Praze na čtvrtém místě jako nezávislý za Stranu zelených. Co tak náhle? Ke kandidatuře ho umluvil "za příjemného večera" Petr Uhl, "kombinátor socialismu s liberalismem a dokonce i s křesťanským myšlením", viz jeho sebedefinice v interview s Renatou Kalenskou pro LN.
Nejen to jsem se dozvěděl z Hutkova sobotního rozhovoru v MF DNES s Viliamem Buchertem, ale zejména naivně dětinské představy o případné práci v parlamentu. Pokud se dostane do sněmovny a narazí na "jednotný blok podobný bolševismu", tak na to bude "ostře reagovat". Odmítne oblek a kravatu a přijde ve svetru? To se pak KSČM hrůzou rozpustí. Hutkův lék na korupci? "Udělal bych všechno co nejprůhlednější a zjednodušil bych byrokracii." Jak prosté, milý Watsone, že na to ještě nikdo nepřišel. Kdyby zjistil, že "mi to nesedí, že to neumím, tak to místo postoupím někomu dalšímu". Jinak ale doufá: "Možnost hovořit do toho, jak budeme hospodařit a zacházet s naší společností, jaká budou pravidla hry, to bych mohl umět a těšilo by mě to." Nebo ne, jak říká židovský vtip.
Zvláštní smysl pro demokracii prokázal, když pravil, že Topolánek "si tam nechal i starou vrstvu lidí z ODS, kterou měl vyměnit..." Blíže neurčený způsob výměny zná ovšem jen Hutka. Rozpačité poslanecké působení kolegy z oboru Svatopluka Karáska ho mohlo dávno vyléčit z ideálů, jak bude coby Jan Cimbura čelit cepům stranických sekretariátů. Kdyby aspoň přiznal, že se chce třeba těsně před šedesátkou zabezpečit na stará kolena, když už na něj nechodí tolik posluchačů. Místo toho od spasitele čteme frázi jak z Gottova textu: "Ve sněmovně mohu být užitečný pouze tím, že zůstanu takový, jaký jsem." Smutný bardův konec.
Jiný případ je Jiří Dědeček. Ač kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu za Balbínovu poetickou stranu, dával tehdy hlas zeleným a teď je jejich lídrem v kraji Vysočina. Šibalství mu zůstalo. Po někdejších koncertech na podporu ODA dva roky poté v předvolebním magazínu ODS chválil primátora Jana Koukala, který "všechno dělá dobře". Nedivím se, že rodina na něj dle zpovědi pro internetovou stránku SZ hledí "se shovívavým obdivem". V úterý byl zvolen šéfem českého PEN klubu, což je výtečná zpráva, ale pokud víte, jak by všechno zvládal, řekněte to jeho psovi, jak zní název posledního písničkářova CD.
***
Topolánek prý "si tam nechal i starou vrstvu lidí z ODS, kterou měl vyměnit..." Blíže neurčený způsob výměny zná jen Hutka.

      Jan Rejžek, Lidové noviny, POSLEDNÍ SLOVO, 27.4.2006