Co Vám vadí, nevadí na kouření?
Kouření je past. Začal jsem v šestnácti a v devatenácti jsem zjistil, že nedokážu přestat. To mě zaskočilo. Trvalo čtyřicet let, než se mi to podařilo přerušit. Ale kdykoliv se můžu do té pasti zase chytit. Když si s kouřením jednou člověk začne, zůstane ve stínu dýmu až do smrti. Udělá to z člověka pitomce na celý život.

Co byste řekl svým dospívajícím dětem k životu na hromádce?
Snažím se dětem udělat takový prostor, aby samy došly k tomu, co je svobodné rozhodování, že to není jen volba mezi tím co se snadno nabízí a nebo pouhá reakce na to, co člověka štve. Svoboda je umění, je to tvorba se všemi problémy, které k tvoření patří. A když člověk dokáže svobodně volit, už nikdy s nikým nežije na hromádce.

Považujete eutanazii a potrat za vraždu? Za jakých okolností?
Bohužel jsme ztratili vztah k narození i ke smrti a to nás vede k hysterii, neboť se považujeme za ty nejvýznamnější a přitom přes vlastní vznik a zánik nemáme kontrolu. Snažíme se proto nalézt alespoň definitivní odpovědi. Takto vznikly pojmy eutanazie a potrat, které se neptají po jednotlivém osudu, ale po obecném odsouzení. Pro takové zjednodušení tajemství života není jasná odpověď.

      Olga Ferjenčíková