DOTAZNÍK K BAKALÁŘSKÉ PRÁCI

Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými od Františka Sušila uvedené do podvědomí dnešního posluchače současnými hudebními interprety.

Kde se ve Vás vzala myšlenka vůbec se o lidovou/národní píseň zajímat?
Ta myšlenka nikde ve mně nebyla, já to, čemu se říkalo lidová nebo národní píseň, ze srdce nesnášel, považoval to za blbé, kýčovité a zcela nezajímavé a taky komunistické. V padesátých letech zněly z rádia takové pseudolidové odrhovačky, komunisti navázali na obrozenecké snahy přizpůsobit vesnickou tvorbu politickým záměrům a proto komunisti takzvaný folklór také podporovali, dokonce vytvářeli nový folklór, stejně nakonec jako obrozenci, u komunistů už tam byli i kapitalisti a socialistické traktory, podporovali nablblé taneční soubory, sám jsem v takověm musel povinně být ve škole. V mém okolí z normálnich lidí ale nikdo tohle nezpíval, ani moji příbuzní na vesnici. Učili jsme se to ve škole a já tím snad i nějak pohrdal. Ale zase ne, že by mě dnes něco osvítilo a já to začal snášet. To, co bylo tehdy předváděno jako lidová píseň, a nakonec dnes taky, to nesnáším stejně jako tehdy v dětství a v pubertě a tak. Ono je jich také většina umělá a blbě stylizovaná do pseudolidového manýrismu a to bylo, a dodnes je, zcela pitomé.

Když hledáte nové písničky/nebo balady, záleží Vám na různorodosti jejich obsahu? Např. v Sušilovo sbírce jsou balady z nejširších oblastí života – narození/smrt/svatba… necháváte výběr čistě na intuici a zaujetí?
Tak já už dnes nehledám, v sedmdesátých letech jsem probral asi všechny existující sbírky, ale většina z nich pro mne nemá hodnotu. Jsou to stále takové pseudolidové ideologie, nebo přitroublé namyšlenosti, jako u Jindřicha Jindřicha, který nasbírané písně nejenže okamžitě upravil k obrazu svému, ale snad třetinu jich sám napsal a vytahnoval se tím, že nikdo nepozná, co je lidové a co je jeho. Ani Erbenova sbírka není spolehlivá, i když je jedna z těch původních, vyšla jen krátce po Sušilově. Vybral jsem několik balad ještě z Bartošovy sbírky a pak sahal do sbírek nahodile, když to korespondovalo s tím, co jsem našel u Sušila. Ale tak na úrovni textových doplňků. Sušil je vyjímečný a snad jedinný, kdo nesbíral ideologicky, i když tehdejším vlaestncem také byl, jenže byl nějak vzdělanecky nad věcí. Je prostě jiný, není tak přihlouple lokální. Ale musím se přiznat, že když jsem viděl jeho sbírku poprvé v roce 1968, tak jsem ji považoval za obrozenecký podvrh. Ta bohatost textů a hudby mi vůbec nepřipomínala to, co jsem jako folklór do té doby znal. Asi bych tu sbírku odložil, taky se jmenovala pro mne pitomě: Moravské národní písně, a socialistický kýčař Svolinský k tomu namaloval takovou tu tančící opentlenou cácorku. Jenže jsem potkal na ulici Mirka Horynu, kamaráda, který studoval dějiny umění se zvlášním důrazem na baroko a řekl jsem mu, že jsem zase narazil na docela mohutný obrozenecký podvrh. Odpověděl mi: "Možná celé obrození je podvod, ale Sušil je pravej," no a to jsem nepochopil. Takže v létě v roce 1969 jsem odjel k dědovi do Bohdalova, zapadlou moravskou vesnici a tam jsem se tři měsíce velmi poctivě tou sbírkou prozpívával. Na podzim už Husák začal s normalizací a já objevil moravskou Atlantidu, velkou existencionalistickou a zvláštně také posvátnou literaturu. To je úplně nový a pravdivý svět staré a zapomenuté Moravy, ale člověk musí jít napřed po slově a až pak po hudbě. Sušilova sbírka je vokální, Erbenova instrumentální.

Pokud jsem dobře pochopila, snažíte se posluchačům předkládat písně v co nejčistší podobě, jaký máte potom názor na interprety, kteří s lidovými písněmi experimentují či je kombinují s jinými žánry ( bigbeatem, rockem… ), většinou v souvislosti s vývojem společnosti i hudby, a snaze blíže se přiblížit „dnešnímu“ publiku – a snad je přivést alespoň na okraj lidové, či folklorní tematiky?
No, já nevim, co je nejčistší podoba. Vlastně ani nevíme, jak ty písně byly zpívány nebo chápány, jen tušíme. Je to všechno věc názoru, vkusu a uměleckého či literárního vnímání, zkušenosti a vzděláni v té věci. Já se snažím zpívat písně, jak jsem je pochopil a vlastně podle lidového modelu v tom smyslu, že to zpívám ve svém "nářečí", to znamená v hovorové češtině. Některé torzovité texty jsem doplnil, nechovám se k tomu jako entolog, ale jako zpěvák, který ty písně chce zpívat, mít je v repertoáru, ale pokud možno co nejpravdivěji. Ano, chci, aby byly pravdivé, aby to bylo "čisté", ale když už je to jednou vytaženo ze svého prostředí, ty písně měly lokální kořeny i život, tak se dá hledat jen to společné lidské, tomu nějak zůstat věrný a doufat. Zajímají mne ty příběhy, snažím se je pochopit a převyprávět, vyprávím je nebo nějakou tu posvátnou meditaci nebo jen ten teskný dojem z pomíjivosti. Slovo je pro mne první, melodie ho jen podporuje, rámuje. U většiny těch, kteří také ty lidové písně zpívají, jde o efekt, kýčovou povrchnost, i když to jakoby milují. Já hledám stopu po člověku, jeho svědectví o své existenci, obsah.

Hudba vůbec nás dnes obklopuje ze všech stran, a to v nejrůznějších podobách (česká, zahraniční snad ve větší míře), jak si na poli populární hudby stojí právě typická česká/moravská písnička, najde se ještě publikum, které o ni má zájem?
Musím se přiznat, že hudbu moc neposlouchám, televizi nemám a česká rádia právě pro tu povrchnost nesnáším. Takže na mne hudba padá jen v supermarketech a hospodách a to se snažím vypnout, neslyšet. A na živé koncerty vůbec chodí čím dál méně lidí, nevím, ale myslím si, že cosi jako typická česká nebo moravská píseň neexistuje. Já sám posledních osm let píšu intenzivně nové písně, tak ty moravské balady zařazuji velmi málo, prostě na tohle neumím odpovědět.

Je znatelný rozdíl mezi publikem na vesnici či ve městě, nebo mezi Moravany a Čechy?
Rozdíl mezi Moravany a Čechy dnes v publiku nevidím, ale je rozdíl hrát na vesnici a malých městech a velkých městech. Ve velkých městech se hraje málo nebo vůbec. Ale možná je to dáno velkoměstskou nepozorností. Lidé jsou více vystaveni ataku reklamy, takže plakáty ani nevidí, zareagují jen při masivní reklamě. A ta stojí peníze, na který ten můj žánr nemá. Na vesnicích a městečkách si události spíše všimnou a často přijde celá vesnice, jde o událost, chtějí být u toho.

A pokud chybí ono původní „prozpěvování si“, může to být tím, že současné hudbě leckdy posluchači nerozumí a lidové texty považují za nemoderní, nebo staré?
To je také problematické. Už Sušil si ztěžoval u těch posvátných písní, že je nacházel jen za svého mládí a že po roce 1948 už tyto písně nikdo nezpívá. Doby se převalují, kolektivní vědomí se mění, dnes život není tak naléhavý, aby člověk něco hledal, vše se dá odložit a celý svět je přístupný a lidová píseň je zprofanovaná a kolektivní vědomí, z kterého ta vesnická tvorba vycházela, začíná být dnes poněkud globální, kde každý žánr je menšinový, kromě tupé komerce, která přežívá průmyslově, to znamená díky velkým investicím a to je o ničem. Jsou to smradlavé vody bez pohybu, které ale nesou peníze. Občas někde zaslechnu hloupý hit z mého mládí tak trochu převlečený do nového kabátu, česká mediální scéna je strašná a jak to vypadá na malých svobodných scénách ani moc nevíme, ty bojují o přežití. A také tehdy většina obyvatel žila na vesnicích, věděli o sobě. Dnes je to naopak. Město neumí být kolektivní.

Které písně jsou bližší Vám, ty české, nebo moravské?
Jsem sice z Moravy, ale dnes se o nějakém rozdílu nedá mluvit. Takže je lépe mluvit o tom, co bylo vlastně nasbírané a jak to bylo nasbírané. Možná byla Morava v 19. století bohatší, také se dá říct zaostalejší, Čechy už "komerčnější", tedy pokrokovější a tím pádem chudší, lidová píseň už byla hodně ovlivněna oficielní hudbou. Sušil někde ironicky píše, že písně, které má pan Erben ve sbírce, na Moravě také slyšel, ale nesbíral, protože je už nasbíral pan Erben. Z toho chápu, že Sušil měl zájem opravdu o ty písně s lokálním kořenem a ty co už prolétaly všude jako takové "nadnárodní" hity, nesbíral, jako nesbíral kramářské písně. Erbenem jsem se tak nezabýval, takže nevím jaký vlastně měl ke sbírání přístup, mně ta jeho sbírka zklamala svou prázdnotou, ale jestli to opravdu odpovídá tomu, co lidé skutečně zpívali, nevím. Guberniální sbírka je rozsáhlá a nejstarší ze všech a co se Moravy týká, nenašel by v ní člověk jediný náznak toho, co za pár let Sušil najde. Ta sbírka vznikla úředním příkazem a podle toho vypadá. Zdá se, že sbírka vždy odpovídá schopnosti a umění sběratele. Jsou náznaky, že možná nějakou dobu před 19. stoletím byla v Čechách v písních podobná situace jako na Moravě, ale jsou to jen náznaky. Zájem o vesnickou píseň se objevuje až koncem 18. století, přichází k nám z Německa a co se zpívalo před tím po vesnicích se neví, o to se nikdy nikdo nezajímal. Takže poctivá odpověď je, že mě oslovily písně, které jsem našel v Sušilové sbírce, eventuelně v Bartošově, Erbenova sbírka mě nezaujala až na píseň Vandrovali hudci, ale k tomu sám Erben poznamenává, že ji převzal.

Jsou také vedeny dohady o tom, zda se jedná o písně lidové, či národní (např. u Sušila), který pojem upřednostňujete, a proč?
Já bych pojem lidové i národní zrušil. To jsou ideologická označení. Já bych tomu říkal vesnické písně.

František Sušil = moravská lidová píseň, aneb bez Sušila by byla nejspíš moravská píseň zapomenuta, možná tak jako Sušil by byl zapomenut bez Vás? Považujete F. Sušila za nejvýraznější postavu v oblasti sběratelství písní?
Ano, to považuji. Byl skvělý sluchař a všechny melodie nasbíral sám, je jich kolem dvou tisíc tří set a nedbal na hudební pravidla, jak byla nastavena v 19. století. Takže jeho zápisy jsou nejblíže pravdě, jsou nespíš téměř úplně oproštěna od dobového vkusu. Některé melodie zapsal i přes to, že v nich nebyla nalezena žádná stupnice. Úlehla sice na jeho zápisy remcá, ale on byl zase přílišný fundamentalista a s jeho přístupem by nebylo možné vytvořit tak monumentální sbírku. A hlavní ale je, že se nebál slova. Zapisoval i příběhy, které by jiní nezapsali nebo by jim je lidé nezazpívali. Uměl to z lidí vytáhnout, zkoušel zpěváky z mnoha textů, často to možná lovili z hlouby paměti a zapomnění. Sbíral cílevědomně téměř čtyřicet let. Byl kněz, měl k dispozici fary, kam si ty lidi zval, faráři mu pomohli s přehledem, kdo ve vesnici zpívá, on se na místa vracel a vyptával se znovu, chodil v létě, přes zimu to zpracovával, je to ta nejmonumentálnější a nejpravdivější sbírka, kterou máme. Ovšem nacionalistům se nehodila do krámu, protože písně "nevyjadřovaly dějiny národa". A bylo tam příliš existencionálních témat, to vlastenci také neměli rádi. A měl odvahu. Třeba v těch posvátných písní zapisoval i ty zlidovělé protestantské písně. Olomoucký arcibiskup zase urgoval u kněží, ať se snaží tyto písně vymýtit, protože když nevznily v lůně církve, tak nejsou pravé a nemají nárok na existenci. Tu citaci bych asi ještě někde našel.

V nejednom článku Vás nazývají „kmotrem Sušilovo písní“, jistě jste jeho sbírky a jeho práci uvedl do podvědomí nejednoho posluchače, a předpokládám že jste jej „doporučil“ i dalším hudebníkům, máte ve svém okruhu písničkáře, interprety... kohokoli, kdo by pracoval se Sušilovo sbírkou podobně jako vy?
Nevím o tom.

UNIVERZITA: JČU v Českých Budějovicích
FAKULTA: Pedagogická fakulta
AUTOR: Petra Němečková
RESPONDENT: Jaroslav Hutka
2014