Laura to je sfinga mladá
Je jí jen pět tisíc let
Strašně má brambory ráda
Snědla by jich pytel hned

Jenže se pokaždé bojí
Aby jí nezačly hnít
Takže když brambor se nají
Začne hned tiše kouzlit

Brambory, brambory tyto
Vyslyšte mé kouzlo hned
Proměníte se teď v zlato
Zlato žluté jako med

Zlato se nebude kazit
To ani za tisíc let
Až se zas budu chtít najíst
Zlato jde v brambory zpět

A lidé o zlatě myslí
Že je to moc drahý kov
A tak si ho pořád syslí
Chodí na něj jak na lov

Dokonce pro zlato válčí
Nechápou bramborů sklad
Že zlato zlatem být končí
Když Laura dostane hlad